Oslovili jsme kancelář Veřejné ochránkyně práv (ombudsmanky) ve věci povolení veganského stravování v mateřských školách. Níže přinášíme odpovědi na tyto otázky, nejprve však samotné dotazy.

1. Jaký je skutečný (nikoliv mediální) postoj paní ombudsmanky k problematice umožnění veganského stravování v mateřských školách?


2. Jestliže by byl postoj kladný, jak by si paní ombudsmanka představovala další (především legislativní) postup v dané věci? Co by umožnění tohoto institutu znamenalo pro ředitele a další zaměstnance v českých mateřských školách?


3. Mělo by se jednat ryze o veganské stravování anebo i o jiné? Např. vegetariánské, frutariánství, apod.


4. Mělo by se umožnění veganského stravování týkat také základních případně středních škol?

Dále pak uvádíme dopis, v němž paní ombudsmanka na naše dotazy odpovídá.

Vážený pane magistře,

odpovídám na Vaše podání, ve kterém mě žádáte o stanovisko k tématu veganské stravy v mateřských školách.

Dovolte mi předně upozornit, že jsem se k této problematice vyjadřovala pouze v souvislosti s mou působností v oblasti zákazu diskriminace, která mi jako veřejné ochránkyni práv byla svěřena zákonem.[1] Z pozice ochránkyně mi nepřísluší vyjadřovat se k tomu, zda je veganská strava z výživového hlediska vhodná pro malé děti. Jsem si vědoma diskusí, které se na toto téma vedly, a poukazovalo se v nich na vyjádření odborníků, kteří docházeli ke zcela opačným závěrům o vhodnosti veganské stravy. V této souvislosti mi dovolte pouze poznamenat, že špatně nastavená veganská strava může bez pochyby poškodit zdraví dítěte stejně, jako špatně nastavený konvenční způsob stravování. Pokud by zaměstnanci mateřských škol pojali důvodné podezření, že jsou jim svěřené děti nedostatečně živené, mohou se obrátit na orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Jako na veřejnou ochránkyni práv se na mě obracejí rodiče, kterým nevyhovuje strava poskytovaná ve školách. Důvodem je zdravotní stav dítěte (typicky potravinové alergie a intolerance) nebo požadavek na veganskou a vegetariánskou stravu.

Antidiskriminační zákon zakazuje přímou a nepřímou diskriminaci osob mimo jiné z důvodu jejich zdravotního postižení a světonázoru, a to v oblastech tímto zákonem vymezených (také poskytování zboží a služeb). Více o diskriminaci se můžete dočíst v přiloženém letáku.

Jednáním školy jsem se s ohledem na možnou diskriminaci z důvodu zdravotního postižení (potravinové alergie a intolerance) zabývala na základě podání stěžovatele také v roce 2017. Odpověď stěžovateli, která obsahuje také mé právní posouzení situace, si můžete přečíst zde http://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/5430.

K Vašim konkrétním dotazům:

1. Co se týče mého postoje k problematice veganského stravování v mateřských školách, dovolím si Vás odkázat na odpověď stěžovatelce, která je dostupná zde http://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/5544. V této souvislosti si dovolím zdůraznit především to, že mateřské školy nemusejí vyjít vstříc jakýmkoliv požadavkům v oblasti stravování, jisté vstřícné kroky však v zájmu uzavření dohody s rodiči učinit musejí. Není přiměřené po školách vyžadovat vaření veganské stravy (pro veganskou stravu nejsou ani stanovené výživové normy, ty jsou stanoveny pouze pro stravu laktoovovegetariánskou), za přiměřené naopak považuji, aby dítěti bylo umožněno donést si jídlo v termoboxu, což pro školu představuje minimální zatížení navíc (jídlo se nemusí ohřívat).

2. Domnívám se, že současná úprava je v této oblasti dostačující, i když by specifičtější definování povinností škol i rodičů mohlo pomoci předejít některým konfliktům – to, že ředitel či ředitelka mateřské školy má při přijetí dítěte povinnost stanovit na základě dohody s rodiči způsob a rozsah stravování dítěte tak, aby se dítě stravovalo vždy, pokud je v době podávání jídla přítomno v mateřské škole,[2] může v praxi způsobovat obtíže, pokud jedna ze stran není schopna se dohodnout.

Zástupcům mateřských škol lze v případech, kdy se dohodnou s rodiči na donášce jídla pro dítě, doporučit, aby s rodiči dítěte uzavřeli tuto dohodu písemně a ve smlouvě upravili také další podrobnosti (způsob předání jídla, uskladnění, vyhazování zbytků…). Škola by také měla vyžadovat prohlášení, že zákonní zástupci odpovídají za zdravotní nezávadnost donášených pokrmů.

Co se týče hygienických požadavků – nejsem si vědoma, že by v této oblasti byly potřeba legislativní změny. Z pohledu orgánu ochrany veřejného zdraví nepředstavuje způsob stravování, kdy dítě v prostorách jídelny jí doma připravený oběd, problém (v rámci případu, který se týkal donášky pro dítě s potravinovou alergií, se v tomto smyslu vyjádřil hlavní hygienik ČR).

3. Mé stanovisko se týká veganské a vegetariánské stravy, neboť se jedná o způsob stravování, který je spojen s určitým světonázorem chráněným zákazem diskriminace (etické uvažovaní o konzumaci jídla živočišného původu). Co se týče ostatních požadavků (např. pokud by rodiče nepovažovali školkou podávanou stravu za zdravou), nemohu se k této otázce vzhledem k zákonem vymezené působnosti z pozice ochránkyně vyjádřit. V této oblasti mohu pouze poukázat, že výše zmíněná povinnost ředitele či ředitelky stanovit na základě dohody s rodiči způsob a rozsah stravování dítěte tak, aby se dítě v době přítomnosti ve škole stravovalo, zde platí také.

4. Povinnost ředitele či ředitelky stanovit na základě dohody s rodiči způsob a rozsah stravování dítěte tak, aby se dítě v době přítomnosti ve škole stravovalo, je dána pouze ve vztahu k mateřským školám. Starší děti mají více možností, jak si zajistit stravu jiným způsobem, a při konzumaci jídla zpravidla nepotřebují asistenci učitelů a učitelek – na základních školách je na rozdíl od škol mateřských zcela běžné, že děti o přestávkách konzumují z domu přinesené svačiny. Byť ale základní a střední školy nemusejí dle zákona činit aktivní kroky k tomu, aby zajistily stravování veganů a vegetariánů (např. skladování a ohřívání obědů), nemohou bránit tomu, aby děti za určitých podmínek ve škole jedly přinesené veganské a vegetariánské jídlo. Nepřímou diskriminaci bude zpravidla představovat zákaz vstupu do jídelny všem dětem, které zde neodebírají oběd, a zákaz konzumace vlastních potravin.

Vážený pane Fusku, jsem si vědoma toho, že jsou na zaměstnance škol kladeny vysoké nároky a že pro ně může být náročné vyhovět všem požadavkům (např. pro vysoký počet svěřených žáků nebo nedostatek finančních prostředků). Zároveň jsem přesvědčena o důležitosti vzdělávání v životě jedince a o tom, že zajištění stravovaní má velký vliv na soustředění dětí během vyučování a pravidelnost jejich docházky. Školami nabízená strava nemusí vyhovovat potřebám všech dětí. K zajištění kvalitního vzdělávání by proto školy ve spolupráci s rodiči měly udělat alespoň takové vstřícné kroky, které jsou v jejich možnostech, aby se každé dítě mohlo vhodně stravovat. Také se domnívám, že pokud se děti ve školním prostředí setkají s porozuměním a ochotou respektovat odlišnosti jednotlivců, mohou se naučit toleranci – což je dle mého názoru jedna z nejdůležitějších lekcí vůbec.

S pozdravem

Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., v. r.

veřejná ochránkyně práv

(dopis je opatřen elektronickým podpisem)

Závěrem bychom chtěli paní ombudsmance velice poděkovat za její čas a ochotu.