Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jenom taková poznámka. Aby to bylo i trošku národně vyrovnané... Myslím, že kromě Coly existuje i Kofola... Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Nebudu oslovovat kolegu Kuberu. Ani prostřednictvím ani přímo. Ale chtěl bych z toho vytáhnout jednu věcnou záležitost. A to je skutečně otázka věcí, které se ve škole prodávají a neprodávají. A jestli tam mají být, nebo nemají být. Zaznělo tady od mé předřečnice už před delší dobou, jak byla zklamána tím, jak navštívila divadelní představení a jak musela zkonstatovat, že škola naprosto rezignuje na výchovu a nechává to jenom na vzdělávání. Jsem přesvědčen o tom, že škola jako celek se má starat všemi svými prostředky, které má, i o výchovu. Jedna z možností výchov je tato záležitost, a já velice rád podpořím právě tady tuto myšlenku, protože je prostředků velmi málo, které se dají použít. A samozřejmě, že tím vůbec neomezujeme ani svobodu dětí, které Coca-Colu chtějí, rodiče jim ji koupí a ony si ji odnesou do školy, protože tady není žádný zákaz, aby to používaly, když si to donesou samy. Ani nenarušíme výživový proces. Ani sportovců, ani kohokoliv jiného, kdo má třeba diabetes.

To znamená, jsem přesvědčen o tom, že bychom si měli uvědomit, že škola jako taková na věci už rezignuje, a toto je spíš taková pobídka, aby se naše školy zamyslely nad tím, jaké další prostředky mohou použít, aby splnily svůj výchovný rozměr.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a protože do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Samozřejmě pan ministr pozorně sledoval celou rozpravu, dělal si poznámky, takže předpokládám, že bude chtít vystoupit. Ano. Takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek:  Děkuji za velmi podnětnou debatu a jsem velmi rád, že v drtivé většině se debata držela věcné roviny a tak jako vždy v Senátu jsme na to zvyklí, tak to bylo dodrženo i při projednávání tohoto zákona a tím bych vám chtěl za to poděkovat. Když si vzpomenu na debatu v dolní komoře, tak to o některých vystoupeních některých poslanců říci nemohu. A to je právě taky ten příběh, proč některé technické nedostatky novela má a kterou chceme odstranit posléze z jednoho prostého důvodu, protože v Poslanecké sněmovně nemůžete mnohdy ovlivnit některé návrhy poslanců, byť jsou dobře míněny, ale samozřejmě oni pak nejsou schopni, byť jim nabízíme legislativní podporu, nejsou schopni to promítnout do celého toho návrhu. Já souhlasím s tím, že školský zákon, pokud to takto pracovně budeme nazývat, je velmi rozsáhlý. Ale on je rozsáhlý logicky. Vezměte si, že to je norma, která pojímá vzdělávání od mateřských škol přes základní školy, speciální, praktické, střední až po vyšší odborné školy. A zcela logicky zákon musí být hodně obsáhlý. Je pravdou, že také každý se zabývá oblastí školství, jak já s oblibou říkám, každý do toho mluví, protože každý kdysi chodil do školy nebo zná minimálně jednoho, kdo chodil do školy, a proto také třeba ve Sněmovně bylo těch 25 pozměňovacích návrhů a já očekávám, že další návrhy budou při každé novele tohoto zákona, protože ta novela po určité době se mění a toto je jeden z důvodů, proč se mění. Ne, že by napravovala chyby předchozí, ale prostě ta doba se někam posunula a určité věci už jsou zastaralé, přežité, a proto je na to nutné reagovat. Jsem velmi rád, že tady zaznělo několikrát, že převažují pozitiva nad negativy. Proto bych byl velmi rád, pokud v té vyvážené podobě tak, jak to je, i u té inkluze, a u těch dalších bodů se také k tomu vrátím. Kdyby prošla v této podobě, protože zároveň my nabízíme i tu alternativu, kdy jsou tam dvě technické záležitosti, které v podstatě – a bylo to tady již zmíněno, můžeme napravit další novelou, která poběží za tím zdravotnickým zákonem, a v podstatě buď ten zdravotnický zákon nás předběhne a nemusíme na to reagovat, anebo ne a my to pak pročistíme. Protože kdybychom to udělali teď v tuto chvíli, tak samozřejmě se může stát, že za chvíli tady budete mít ten školský zákon, omlouvám se, zdravotnický zákon a my si řekneme, no, tak my jsme vyndali ten odstaveček a vzápětí ho tam budeme zase dávat nazpátek. Co se týká vyhlášek, naopak dojde ke snížení počtu těchto vyhlášek. Uvedu příklad u § 16, kdy bude navazovat vyhláška, která nahradí dvě vyhlášky č. 72/2005 a vyhlášku č. 73/2005, takže naší snahou je jakoby snižovat tu administrativu, ale bez prováděcí vyhlášky se v podstatě také nikam nepohneme. Odpověď paní senátorce: momentálně práce na prováděcí vyhlášce jsou poměrně daleko s tím, že jsou připravené dokonce i teze, které teď v tuto chvíli se projednávají na vládním výboru, kde nejsem teď účasten, ale jsou tam naši zástupci. A pokud budete mít zájem, tak vám samozřejmě už tu podobu rozpracovanosti můžeme i představit. Samozřejmě, že nebude úplná, protože čeká na schválení zákona, abychom mohli ty vyhlášky dopilovat. Účinnost. Účinnost různá je tam záměrně. A je to z toho důvodu, že některé kroky se musí připravit. Inkluze. Zcela jednoznačně tady prohlašuji: inkluze bez dalších kroků, bez další podpory, bude neúčinná, bude naopak škodlivá. Pokud si někdo myslí, že inkluze je o tom, že nahrneme všechny děti do jedné třídy a pak řekneme v těch třiceti dětech, dělejte si tady, co umíte, a paní učitelko, tady máte jednoho asistenta na čtvrt úvazku, to fungovat nebude. Proto my kromě toho, že chceme lépe zaměřit finanční prostředky, které na inkluzi už jdou nyní, tak chceme navýšit finanční prostředky i na asistenty, a zároveň chceme, aby to bylo v rozpočtu školy, aby to nebylo tou formou, jako to děláme dnes, kdy děláme vlastně rozvojový program, kde posíláme škole peníze na asistenta, v lepším případě na celého, v horším případě na čtvrtku, a to je tak, že ten asistent samozřejmě má ty čtvrtky na různých školách a teď různě přebíhá a podobně. Ale chceme to dát, aby ředitel jasně věděl, že tyto prostředky bude mít dlouhodobě ve svém rozpočtu, že to nebude zase jenom na rok a zase bude čekat, co s ním bude dál. Zcela jednoznačně musí být vytvořené prostředky i pro obce. My jsme připravily dva fondy. Já jen zrekapituluji, že v tom fondu, jak tady bylo řečeno, že to bude stát něco přes dvě miliardy. V tom fondu je připraveno 12 miliard. Neočekáváme, že bychom tedy neuspokojili přípravu tak, jak je zapotřebí. A proto je tam ta různá účinnost, to znamená od září 2016, z toho důvodu, abychom to všechno stihli připravit. Registr. Zcela jednoznačně, pokud chceme kvalitní školství, pokud chceme kvalitní učitele, bez registru se neobejdeme. Vy jste to zažili. Paní senátorka se o tom zmínila. Co se týče pedagogů, tak to neřeší samozřejmě tento zákon, ale zákon o pedagogických pracovnících. A ta předchozí novela tady byla o tom, že jsme měli 18 tisíc nekvalifikovaných pedagogů. Nikdo nevěděl, kolik jich je jakého zaměření, ale 7 tisíc učitelů jsme měli na úřadu práce. A to z jednoho prostého důvodu. Školy nám chrlí učitele jednoho zaměření, většinou humanitního směru, ale pak nezavadíte o obor matematika, fyzika. Takže naším cílem je, abychom nejenom vytvořili podporu pro učitele, ale abychom záměrně se zaměřovali i na oblast vzdělávání pedagogů, protože nositelem změny by měl být učitel. Já se k tomu ještě pak dostanu při těch jednotlivých poznámkách. Nekalá soutěž, potraviny, atd. Já si nemyslím, že vyřešíme všechno zákazem automatů, když to takto zjednoduším. Ale jak tady bylo řečeno, já mám tři malé děti, také mi chodí do školy. Já tomu dítěti dám peníze na svačinu. To dítě chodí na první stupeň a jde to hodit do toho automatu o přestávce, kde to mají dnes a denně na očích. Vypadlo mu z toho "kafe", nechci tady diskutovat, jestli je nebo není zdravé v té podobě instantní, které tam je pro dítě ve čtvrté třídě, a to jenom z jednoho prostého důvodu, protože žila v domnění, že to je kakao. A my jsme chtěli apelovat, pokračujeme v systému zdravého životního stylu, ale v tomto případě se bohužel apel na školy, aby pokud možno využívaly co nejvíce automatů se zdravými produkty, se minul účinkem. Po tom apelu přesto máme 86 % balených cukrovinek v těchto automatech. 86 % automatů je s balenými cukrovinkami. Pak tam máme ty brambůrky, které jsem říkal, kolem 20 %, slané tak zvané chuťovky v 61 %. To jenom namátkou. My jsme zjistili, že mnohdy to ve školství nefunguje tak, že se to nechá otevřeno, a že každá škola zareaguje, dokonce školy požadují po nás nějaký návod, nějakou metodickou pomůcku. Příklad – školní řád. Já jsem mnohdy na svých výjezdech žádal od ředitelů škol, dejte nám nějaký "mustr", jak má vypadat školní řád, protože je celá řada problémů, které se na nás valí. My máme veškerou zodpovědnost za všechno a nejsme schopni to zvládnout v našich kapacitách. Takže proto – to byl ten důvod, proč jsme přistoupili k tomu, že jsme neviděli jinou cestu, než zakázat určité produkty. Tím ale nezakazujeme automaty, nezakazujeme bufety, ale chceme podporovat školní jídelny, protože si myslíme, že školní jídelna nemá jenom roli stravovací, ale i výchovnou, a že by tam měl být i určitý způsob vzdělávání, jak správně stolovat, jak správně jíst, jak se k tomu chovat. Dokonce také jsme si vědomi, že ne všude, co je zdravé, takže je chutné. Spojili jsme se se svazem kuchařů, s panem předsedou tohoto svazu, panem kuchařem Sapíkem, kteří připravují ukázky, že lze vařit zdravě, ale i chutně. O dietě tady hovořit nemusím, protože ta vyhláška už dávno je. Čím dál tím více dětí máme, které potřebují zvláštní, speciální stravu. A my nejsme schopni to samozřejmě v těch automatech potom ohlídat. Co se týká nákladů na asistenty, já už jsem se o tom zmínil, o těchto finančních prostředcích. To znamená, tento zákon v podstatě otvírá dveře, otvírá cestu a musí další kroky následovat. My jednáme i s panem premiérem o tom, že čtyři priority, které budou ve školství, tak jedna z nich je finanční priorita navýšení prostředků na asistenty do škol. Nejenom aby byly peníze v té podobě, jak jsou teď, ale aby se jim zvýšily finanční prostředky. Za ty peníze, které se dnes dávají do školství, které je dlouhodobě podfinancováno, tak nelze zaplatit kvalitní odborníky. A o té kvalitě to je. Je to i o kvalitě učitelů. Řada z vás si možná vzpomíná, on se vrátil Mika Risku, profesor z Finsta, který říkal, když měl tiskovku, jedné paní novinářce: Proč děláte novinářku? A ona mu odpověděla: Protože chci změnit svět. On řekl: Tak to je ta zásadní chyba České republiky. Ve Finsku kdo chce změnit svět, tak jde učit. Ale pokud chceme kvalitu, aby šla kvalita učit, musíme na to vytvořit podmínky, včetně finančních podmínek. Proto jsme v letošním roce navýšili rozpočet českého rezortu školství o 3,8 miliardy. Ale musíme pokračovat dál. Co se týká jednoho vystoupení, tady si dovolím zásadně nesouhlasit. A to s vystoupením pana senátora Doubravy. Já se dlouhodobě zabývám oblastí školství. Řeknu vám všem zcela otevřeně, že můžu dát ruku do ohně za to, že tato novela a přijetím této novely, že nenastane destrukce českého školství. Naopak školství bylo zmítáno řadou nesmyslných změn. Toto jsou změny, které jsou k lepšímu, které jsou vítány drtivou většinou i pedagogické veřejnosti. Ano, má pravdu paní místopředsedkyně, je tam ta obava, pokud nebudou ty kroky následovat, tak ten zákon, samozřejmě, žádný zákon nebude fungovat, pokud nebude následovat podpora. A já jsem velmi rád, že tady v Senátu zaznívají právě hlasy, které chtějí podporovat školství a chtějí podporovat vzdělávání. A je to tak dobře, protože jestli chceme být konkurenceschopnou zemí, tak musíme podporovat školství. A musí to být priorita číslo jedna. Proto máme také tu strategii 2020, kdy po dlouhé době jsme pětadvacet různých dokumentů a strategií sloučili do jednoho jasného dokumentu, který nám říká, odkud jdeme, kam jdeme a kam chceme dojít. A mimochodem součástí tohoto dokumentu je i strategie vzdělávání nadaných žáků. Inkluze není jenom o tom, že se staráme o děti, které mají nějaký handicap, a mají tu smůlu, že nejsou na tom třeba zdravotně tak dobře, jako ostatní spolužáci. Ale také o tom, jak se starat a chovat k dětem s mimořádným nadáním. Řeknu vám opět jeden příběh. Přišla za mnou rodina z Plzeňského kraje s dítětem, kterému bylo čtyři a tři čtvrtě roku. Náš systém nebyl schopen toto dítě z předškolního zařízení dostat do základní školy a připravit mu individuální plán, protože zákon na to nemyslel. To dítě bylo mimořádně nadané, inteligenční kvocient 150. Dopadlo to tak, že skvěle kreslil a po dvou, třech měsících přišel domů a začal kreslit takové ty "pajďuláky". Když se ho rodiče ptali, proč to dělá, říkal: Já chci zapadnout do té třídy. Takže my musíme vytvořit podmínky i pro nadané žáky, a to tak, aby mohli být se svými vrstevníky, protože sociálně jsou na úrovni jejich myšlení, inteligenční kvocient je na úrovni někde jinde, a my musíme vytvořit podmínky, kdy ta inkluze je oboustranná, obousměrná. Další bod, který tady padl, individuální vzdělávání, tzv. domácí vzdělávání. Domácí vzdělávání na druhém stupni má samozřejmě celou řadu výhod, ale také celou řadu nevýhod. To bylo zmiňováno v Poslanecké sněmovně a vzhledem k tomu, že tam ta podpora byla tak padesát procent na padesát, tak jsme se dohodli, že kdo bude chtít z poslanců, tak že si připraví vlastní poslanecký návrh, aby kvůli tomu nespadl celý zákon. Já jsem chtěl upozornit, že již dnes je možno vzdělávat individuálně na druhém stupni, a to dvojím způsobem. Buď v běžné škole, že má individuální plán, anebo například i formou toho domácího vzdělávání, protože dnes to máme rozšířeno na 19 školách, a těchto 19 škol to tak zvané domácí vzdělávání může lépe ohlídat. Mám obavu a říkám, toto je spíš můj osobní pohled, pokud to pustíme do těch 4 100 základních škol, že tam může dojít k problémům, a to zneužití tohoto systému. Co se týká dalších dotazů, které tady byly – mateřské školy. My jsme to rozšířili na ostatní ministerstva z jednoho prostého důvodu, protože ten předchozí zákon hovořil pouze o třech ministerstvech – o školství, které má na starosti školství, a pak o vnitro a obranu. Vnitro – že může dělat školství z toho důvodu, že má Policejní akademii, a ministerstvo obrany proto, že má Univerzitu obrany. A to se samozřejmě díky této větě aplikovalo, že mateřské školy můžou mít jenom tyto tři ministerstva a ne ty ostatní, proto jsme to rozšířili pro ty ostatní, jiný důvod tam nebyl. To znamená dnes mateřskou školu si může založit, pokud bude schválena tato novela, kterýkoli státní orgán. V minulosti nebo za současné novely to tak není. Dál tady bylo řečeno hodně o integraci dětí. Já myslím, že už jsem se k tomu vyjádřil hodně, ale byla tady zmínka o učitelích, která sice nesouvisí s tímto zákonem, ale cítím potřebu na to odpovědět z toho důvodu, že se na to ptají, a to je ta záležitost UJAKu. Jenom pro vaši krátkou informaci, těchto devět set učitelů - v současné době je to připraveno tak, že garantovat dovzdělání těchto učitelů na této soukromé škole bude konsorcium pedagogických fakult s tím, že ministerstvo školství posílá i svého zástupce na státní závěrečné zkoušky a tito učitelé by neměli být ohroženi v tom, že si platí někde vzdělání a potom by ho nedostudovali anebo by změnili obor. Je to především důležité pro ně z toho důvodu, že si dodělávají kvalifikaci podle námi schváleného zákona o pedagogických pracovnících. Co se týká podpůrných opatření, já jsem si tady udělal jenom takovou malou poznámku při další debatě, která byla, že to chce zdravý rozum. Pokud bude zdravý rozum v rámci inkluze, pokud bude změna financování regionálního školství, tak jak ji připravujeme, tak bude fungovat. Nemůžeme již dnes platit školy za počet žáků. Pokud budeme dávat peníze na žáka, tak samozřejmě budeme mít školy, které se budou snažit nabrat co největší množství žáků právě z toho důvodu, že co žák, tak to jsou peníze, které potřebuje on na fungování školy. My chceme naopak financovat v kombinaci, a abych nezdržoval, bude to pak, pokud budete chtít, přes školský výbor představeno senátorům v té pracovní podobě tak, aby nemusely nabírat školy kvanta žáků a ve středním školství například i ty, kteří prostě nemají na obor s maturitou. Další dotaz tam byl k vyšším odborným školám, zdravotnickým školám. To je debata, která se netýká našeho zákona, já o tom vím, byl tady i v minulosti, a to je zákon, který by chtěl, a týká se ministerstva zdravotnictví, který by chtěl, aby každá sestra, když to zjednoduším, a každý záchranář měl bakaláře. Já si myslím, že to možná je také ovlivněno tím, že jak je tam boj o žáky, takže je snahou, aby zabezpečil určitý přísun studentů na bakalářské obory. Já si myslím, že to nebude třeba, protože i u vysokých škol jdeme tím směrem, že chceme financovat za kvalitu a ne za počet studentů a žáků. Tak. Pak tam byla ještě otázka, kde se ptala paní senátorka, kdo to bude řešit. Já tady mám poznámku, ale teď ji nemohu najít, až ji najdu, tak bych jí to pak řekl dodatečně. Národní ústav zdraví. To je to odvolání, ta revize. Jak se ptala na tu revizi paní senátorka. Tak. Já myslím, že jsem prošel, aspoň podle těch poznámek, které tady vidím, všechny dotazy, které tady byly, které tady proběhly. Pokud jsem na někoho zapomněl, tak nebylo to úmyslem, ale když tak mě můžete potom ještě oslovit po skončení projednávání tohoto bodu. Nezapomněl jsem doufám tedy na nic zásadního. V závěru bych vás chtěl požádat o podporu této novely a předem vám za to děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže děkuji, pane ministře. A nyní bych požádal pana zpravodaje, ale ještě předtím se zeptám i ostatních zpravodajů, zda si přeje vystoupit pan zpravodaj Miroslav Nenutil. Nepřeje. Pan zpravodaj Pavel Eybert. Nepřeje. Paní zpravodajka Milada Emmerová. Nepřeje. Takže teď máte, pane zpravodaji, slovo.