Položili jsme několik aktuálních otázek týkajících se oblasti vzdělávání zástupci ředitelky pro oblast vzdělávání a kohezní politiku Svazu průmyslu a dopravy ČR panu Ing. Miloši Rathouskému. Zde přinášíme příslušné odpovědi na uvedené otázky.

1.)   V posledních dnech rezonuje českými médii problematika tzv. cut-off score, jejímž iniciátorem je Karlovarský kraj. Předpokládáme ale, že pro daný návrh jsou i ostatní české a moravské kraje. Mohli byste nám stručně nastínit, jak se stavíte k tomuto návrhu?

Myšlenka zavedení nepodkročitelného minima je racionální, ale v současném vzdělávacím systému by napáchala více škody, než užitku. Jak vyplývá z informací Svazu průmyslu i z analýzy Cermatu, cut-off score by ohrozilo ponejvíce ty obory technického vzdělávání, o něž zaměstnavatelé stojí, zejména pak učební obory s maturitou. Navíc v podmínkách stále platného financování „na hlavu“ by mohlo způsobit i uzavření některých technických škol.

2.)   Jaká opatření je potřebné podle Vás aplikovat do české vzdělávací soustavy, tak aby se zvýšila jeho kvalita?

Krátce řečeno - stabilitu a předvídatelnost. Kromě zavedení prvků duálního vzdělávání, provázání oborové soustavy SŠ s predikcemi trhu práce a „rozumnými“ revizemi RVP nevidím nic, kvůli čemu by bylo nutno zasahovat do legislativy. Takže bych doporučoval alespoň desetileté moratorium na zásadní reformy ve vzdělávání. Nejhorší jsou pak změny „ode zdi ke zdi“. A samozřejmě je nutné významné navýšení platů učitelů, aby se podařilo udržet či rozšířit učitelské sbory o ty nejlepší a nejmotivovanější.

3.)   Jak hodnotíte stávající vládu ve vztahu k řízení vzdělávací soustavy?

Stejně jako vlády předchozí, tedy nijak. Téma aktivního řízení vzdělávací soustavy, zejména jejích kapacit a regionální struktury v současnosti otevírají hlavně kraje. Vidím příležitost v tom, že by se povedlo provázat řízení oborové struktury středních škol s regionálními predikcemi trhu práce, které jsou připravovány v projektu KOMPAS. Ale to je téma, které bude aktuální až po roce 2020.

4.)   Popište svůj postoj k následujícím uvedeným tématům:

a) Inkluze

Cynický experiment a aplikace „jediné správné“ cesty pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Bohužel bude generovat frustrované žáky (i ty bez SVP) a poptávku rodičů po „exkluzivním“ vzdělávání v soukromých školách.

b) Reforma financování regionálního školství

Nutná změna a ukončení stavu, kdy školy byly závislé na tom, kolik žáků se jim povede „nabrat“. Připravené řešení „podle výkonů“ to snad může změnit, my jsme však za zaměstnavatele od začátku volali po systému platby „na třídu“.

c) Povinné přijímací zkoušky do maturitních oborů SŠ

Aktuálně jediná šance, jak ověřit reálnou připravenost žáků na studium SŠ jinak, než podle známek ze ZŠ. Pokud by se podařilo zavést systém počítačového testování všech žáků 5. a 9. ročníků ZŠ, nebylo by nutno zatěžovat tím technicky a organizačně střední školy.

d) Povinná maturitní zkouška z matematiky

Dlouhodobá priorita Svazu průmyslu a dopravy a základ pro přeměnu „montážní“ ekonomiky na hi-tech úroveň. Bohužel potřeba kvalitní výuky matematiky se nepotkává s motivacemi žáků a kvalitou učitelů. Je proto otázkou, zda do budoucna zvítězí „náročnost“ nebo „lenost“.

e) Víceletá gymnázia

Relikt 19. století a znak „společenského statutu“ rodičů. Pokud se podaří udržet/vrátit jejich zaměření jen na motivované a nadané žáky, mohou sehrávat ve vzdělávacím systému svoji pozitivní roli (stejně jako speciální školy pro žáky se SVP).

f) Duální příprava

Poznaná nutnost. Po přetrhání vazeb mezi učňovskými školami a podniky v 90. letech, nyní stále větší část firem zjišťuje, že bez převzetí části odpovědnosti se kvalita a připravenost žáků nezlepší. Svaz průmyslu a dopravy proto buduje systém pilotáže a systémových opatření, na jejichž základě by si podniky mohly převzít praktickou přípravu pod sebe. Příkazem shora však takový systém zařídit nelze, proto je třeba jeho trpělivé budování odspodu.

g) Uplatnění absolventů na trhu práce

Neustále probírané téma, ale bez konsenzu, často s vytrháváním jednotlivých dat z kontextu. Škola má vzdělávat k uplatnění na trhu práce, nicméně v dlouhodobějším horizontu má dát také dostatečný základ pro celoživotní učení, spojené s přirozenými změnami zaměstnání/povolání.

5.)   Co považujete za největší současný problém českého školství?

To, že o „jedinou pravdu“ v současnosti bojují 2 skupiny učitelů a odborníků. Racionalisté (učitelé exaktních předmětů) tvrdí, že žáky lze učit znalostem a dovednostem tak, že jejich výsledné rozložení se bude podobat Gaussově křivce. Humanisté (učitelé výchovných předmětů) si naopak myslí, že každý žák může převzít „správnou pravdu/správný postoj“ a tudíž výsledkem je pouze: má-nemá. Obávám se, že dokud si přestavitelé obou znesvářených skupin neuvědomí, že jde o různé strany jedné mince, dvě stránky vzdělávání, budeme se zbytečně utápět v „bratrovražedném“ boji a vzdělávací systém se bude samospádem rozpadat. Není jedna jediná a správná pravda!

6.)  Závěrem ještě jedna osobní otázka. Pokud máte zájem o další spolupráci s naším portálem, budeme velmi rádi za jakékoliv Vaše připomínky, případně za jakékoliv konkrétní návrhy k prohloubení spolupráce.

Rád odpovím na případné další zaslané otázky. Zdravím srdečně,

Ing. Miloš Rathouský

zástupce ředitelky pro oblast vzdělávání

Svaz průmyslu a dopravy ČR.