V posledních měsících se stále častěji setkávám s názory nejen odborné veřejnosti, ale i veřejnosti tzv. laické, které vyznívají ku prospěchu v návratu vzdělávacích osnov do českého vzdělávacího systému. Zajímalo mne, co tyto lidi k danému smýšlení vede? Nebudu se zde sáhodlouze rozepisovat, rád bych ale upozornil na pár svých poznatků. Již předem avizuji, že jsem si naprosto vědom toho, že ne všichni čtenáři se mnou budou souhlasit, přesto považuji svá vyjádření především jako vhodná pro diskuzi. Za prvé si myslím, že návrat k osnovám chtějí především ti lidé, kteří jsou neustále masírováni informacemi, a to nejen z médií, že české děti hloupnou a jsou čím dál tím víc hůře vzdělané. Mnozí lidé si tento stav spojují s určitou „benevolencí“ v pojetí rámcových a školských vzdělávacích programů. Jedná se samozřejmě o naprostý nesmysl, přijetí osnov by v žádném případě nepřivedlo kýžený řád, spíše by „sešňorovalo“ společnost do stavu, který již známe, a to tak, že by se dne 1.11. v Chebu i Ostravě učila tatáž látka. Spojitost s kvalitou vzdělávání však v tomto nalézt nelze. Další lidé si myslí, že absence osnov v sobě nese příliš velkou roztříštěnost v systému vzdělání. Ta se pak projevuje v různé kvalitě žáků u centrálně zadávaných testů (např. státní maturita). To je samozřejmě pádný argument, otázka ovšem zní, co je cílem českého školství. Zda je jím univerzálně vzdělaný člověk anebo množství různě a především různě odborně vzdělaných lidí. Chci tím pouze říct, že připomínka je sice správná, nesouvisí však s osnovami, ale spíše s pojetím cílů v jednotlivých stupních vzdělání. Zajímavou skupinou jsou pedagogové, kteří velmi často brojí proti systému ŠVP. Zde vidím dvě různé pohnutky. První je nedostatečná spolupráce státu při zavádění tohoto revolučního systému. Ano, to je zcela pádný a velmi korektní argument. Naráží ovšem na to, že již uběhlo cca deset let a daný problém by již měli pedagogové překlenout. Jestliže ne, ptám se, co vlastně ve školách dělají. No a argument druhý, který oni sami nazývají administrativní zátěží, já jej však považuji za velkou příležitost k samostatné výuce, je ten, že jen velmi málo pedagogů se rozhodlo vytvořit si svůj vlastní vzdělávací plán. Mnoho z nich (a zde musím říct, že mnohdy i na popud ředitelů škol), se rozhodlo spíše tupě kopírovat vzorové tematické plány z RVP. Což je samozřejmě proti účelu tohoto systému. S lehkým pousmáním se však dá konstatovat, že tito pedagogové ve své podstatě stále žijí ve světě osnov. Nadávají tedy na zcela špatném hřišti. Závěrem chci říct, že já sám považuji daný systém za velmi správný a při správném uchopení i za velmi funkční. Vždyť přece nežijeme v jednolitém světě, ale ve světě, který se neustále mění a je potřebné stále reagovat na nové a nové výzvy, a to nejen ze světa práce. Proto jsem pro zachování stávajícího systému. Žádné osnovy totiž náš systém nenapraví. Zde vidím příležitost ve zkvalitnění pedagogické práce, ale především také v pedagogické přípravě. Pryč jsou ty časy, kdy se „soudružka učitelka“ naučila své učivo (mnohdy okořeněné stranickými povídačkami) a vystačila si s ním až do důchodu. Dnes je jiný svět a je potřebné na něj reagovat.