22.10.2013 | |
| Jsem mladý, netrpím hlady a mám kde bydlet. Tyhle volby nejsou pro mne. Každý z nás již si zřejmě zvykl na předvolební šílenství, které předchází každé volby. Je to zcela logické, nikoho to zřejmě už ani nepřekvapuje. Proč teda píši tento článek? Proč je pro mne důležité upozornit na něco zvláštního, co přichází s těmito volbami? Nemůžu si pomoct, ale s každými dalšími volbami si všímám neustálého trendu příklonu na apelování na stále větší sociální strunu. Ze sloganů a vyjádření všech politických stran naprosto vymizely pozitiva. Pokud bych dal jen na statistiky vyplývající z volebních vyjádření, nabývám dojmu, že náš stát je plný neúspěšných, na státu závislých a v neposlední řadě naštvaných lidí. Ne, že bych já naštvaný nebyl, ale rozhodně se necítím na to, abych od státu vyžadoval čím dál tím více solidární systém anebo jakoukoliv regulaci. Jelikož jsem značnou část svého života pracoval jako demograf, není pro mne dané zjištění nijak překvapivé, je zjevné, že zvyšující se podíl populace v důchodovém věku v sobě nese více těchto témat. Přesto mne zaráží ta naprostá vyprázdněnost české politické scény. Začínám nabývat dojmu, že to ohranné české pravidlo „Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“ vítězí i v tak zásadní budoucnost ovlivňující situace, jako jsou volby a tím pádem i směřování naší země na několik příštích let. Naši politici dle mého názoru zcela pozapomněli na principy budování státu a naprosto pomíjejí ekonomická pravidla platná v podstatě od vzniku civilizace. Ono totiž sice numericky platí, že větší počet hlasů znamená vyšší podíl na moci a rozhodování, to je ovšem pouze první krok nezbytný k tvorbě politiky. Ono totiž současně platí, že je nutné tvořit nejen politiku na základě pravidla „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“ A v tom je zakopán celý problém. Jestliže budu jako pravicová strana, která ctí volný trh, odmítá sociální experimenty, propaguje právo jedince na sebeprosazení, nemohu současně sbírat hlasy od nespokojených důchodců a nabízet jím širší sociální stát. To je cesta do pekel, kterou si naši politici již vyzkoušeli. Nemohou totiž před svými voliči v žádném případě obhájit své politické kroky. Jak z toho ale ven? Ve státě kde důchodci jsou ze značné části „zdegenerováni“ komunismem, kdy se ve své podstatě chovají dle naprosto sobeckých „ultrapravicových“ pravidel „PO NÁS POTOPA“, ve státě, kde 200 000 lidí je ochotno dát svůj hlas komukoliv, především za vidinu toho, že se nebudou muset účastnit jakéhokoliv veřejného života? To je otázka skutečně na Nobelovu cenu. Jak tedy z toho ven? Existují pouze dvě věci, obě ve své podstatě rychlé. První spočívá v racionalizaci politiků. Ti si musejí uvědomit, že ne každý hlas má pro ně „stejnou cenu“, ne ve smyslu kvantity, ale kvality. Není na tom nic zlého. Těžko budete upírat komunistovi to, že bude více hájit zájmy „sociálně slabého“ než multimilionáře. Ze stejné logiky by si pravicoví politici měli více vážit lidí, na nichž by jejich politika měla ve své podstatě stát. Nevadí, že nevyhrají jen těmito hlasy volby. Tito úspěšní lidé mají své rodiče a děti a ti bez ohledu na zařazení do sociálního systému budou zřejmě podporovat své úspěšné rodinné druhy. Nejde o to vyhrát volby prostou numerickou silou, jde o to pochopit, že úspěšný podnikatel či vědec anebo kdokoliv táhnoucí tuto zemi dál je vždy středobodem potenciálních voličů ze svého okolí. Úspěch by měl být základním volebním heslem pravice. Nikoliv klesnutí do stejného marasmu jako v případě levice. A druhá cesta? Ta je již pouhým logickým doplněk v případě neakceptace této cesty. Je to krach, který není zase tak vzdálen. Na druhou straně je to také pozitivní budoucnost, neboť se konečně všichni můžeme přesvědčit, co ve skutečnosti obsahuje heslo: „Konečně se máme všichni stejně …. Bohužel špatně.“ | |
 Průměr: 5,00 | |
25.9.2013 |
| Je lepší Hůlka nebo Džambulka? Nevím, jak čtenáři, ale já jsem v poslední době zaregistroval poněkud prazvláštní „prorůstání organizovaného šoubiznisu“ do prostoru naší politiky. Jak jinak si mám vysvětlit množství „uměleckých kreatur“, které se hrnou nejen do poslaneckých lavic. Úvodem svého článku chci podotknout, že v žádném případě nejsem odpůrcem situací, kdy známé osobnosti, potažmo umělci vstupují do politiky. Dává to celému procesu punc osobností, které lidé znají a do určité míry se s nimi ztotožňují. Nebyla by to však Česká republika, kdyby dobrý úmysl byl nahrazen jakýmsi paskvilem. Problém je v tom, že v poslaneckých lavicích neuvidíte hvězdy filmového plátna anebo zpěváky, kteří by vyprodávali sály. Dokonce nejde ani o to, zda tak činí nyní anebo tak činili v minulosti. Jakmile do poslanecké lavice usedne „umělec či veřejně známá osoba, např. sportovec“, prakticky vždy se jedná o druhořadého zástupce své profese. Nechci se nijak dotknout pana Hůlky anebo pana Jandáka, přesto si myslím, že jejich směřování do politiky není dáno touhou pomoct českému národu, ale spíše svým kalkulem na zajištěnou své pohodlné budoucnosti. Proč nevyužít ještě potenciálu, který v tuto chvíli mám. Dobrých rolí bude postupně ubývat. A tak v souladu s tímto uvažováním se nám „naše divadlo“ rozrostlo i o persóny, které zcela jistě osvěží stojaté vody jednotlivých čtení zákonů. Např. pan Hůlka ve svém vyjádření sice slibuje mnoho činů a věcí, např. to, že podpoří růst ekonomiky, v téže větě ale říká, že je pro zvyšování daní. Fotbalista Švancara také podpoří ekonomiku, v tuto chvíli však ještě neví jak. A to nejsou zdaleka jediní, kteří se v tomto duchu vyjadřují. Je mi jasné, že pánové ještě neměli dostatek času se seznámit se svým potenciálním zaměstnáním, přesto mi to přijde jaksi podivné. V řeči jich samotných se to pokusím říct asi takto. „Nevím, jak by se panu Švancarovi líbilo, kdyby mu do týmu dali nového obránce, který by sám o sobě prohlašoval, že je tu od toho, aby dával góly, jenom zatím neví jak. Při upozornění na fakt, že tu není od gólů, ale od obrany by se vyjádřil ve smyslu, že zatím neví, co to znamená.“ Asi by se to panu Švancarovi nelíbilo. Totéž by asi nastalo, jestliže by do muzikálu panu Hůlkovi bez jeho popudu nominovali „Halekajícího tyrolského horala“ bez zjevné tendence ke změně svého hudebního repertoáru. Ale proč se vlastně rozčilovat, jde ve svém důsledku jen a jen o to, jakým způsobem dokážou tito nominanti přesvědčit samotné voliče. A nebudou to mít určitě lehké. Zdá se, že pan Rychtář zcela jasně pochopil potenciál své nové choti a jeho činy a volby postupně dopadnou i na tuto půdu. Nedivme se, kdybychom se po včerejším potvrzeném angažmá paní Bartošové-Rychtářové ve vile Vyvolených, již poměrně záhy dočkali její nominace ve vile Kramářově. Obecně si myslím, že veškeré předpoklady na tuto funkci již má. Pochybuji, že o někom se v tuto chvíli v republice píše více. Zcela jistě ji zná i člověk, který jinak nemá o veřejném dění v ČR ani potuchy. A to, že má nějaké vnitřní problémy? Podle vyjádření současných politiků je mají úplně všichni (myšleno politiky). Prvního hradního pána bychom taky měli a naopak od hradních dam má neskonalé charisma a nebojí se vyjadřovat a prosadit si svou. Bude milé osvěžení, když po mnoha mileneckých aférách vedoucích představitelů mužů tu budeme mít genderově vyváženou situaci ve zcela opačném gardu. Už teď vidím tu závist všech rovnostářských systémů na světě. To, že bude naše politická scéna vypadat zase o něco divočeji? No a co, aspoň bude sranda. Takže kupředu (nevím teď která, ztrácím se v tom), s Džambulkou za lepší časy. |
Průměr: 5,00 |
Pátek 19.04.2024, svátek má Rostislav
Zapomněli jste heslo?
Přihlášení
Zapomněli jste heslo?
| Proč se registrovat? | Registrovat |
| Registrací dostanete přístup do všech sekcí portálu. Můžete rovněž objednávat služby v placených sekcích anebo využívat bonusů Systému bonifikace. | |
Dnešní počasí v krajích ČR
jsme vždy ve spojení s Vámi