Vzdělávací služby

O co jde?

Náš portál je nástroj, ve kterém lze nalézt veškeré potřebné informace z oblastí vzdělávání a trhu práce. Nabízíme nepřeberné množství služeb vedoucích ke zkvalitnění Vašeho vzdělání.

Pro koho to je?

Pro každého, koho zajímá vzdělávání anebo trh práce. Našimi klienty jsou ředitelé škol a jejich zástupci, učitelé, žáci, studenti a jejich rodiče, stejně tak firmy a jejich zaměstnanci.

Proč zrovna my?

Protože u nás naleznete vše, co se vzdělávání a trhu práce týká. Pracujeme systematicky a naše databáze se neustále rozšiřují. Jsme profesionálové, nejen, že víme, co chcete, my víme i co potřebujete.



Jiří Zajíček, předseda Unie školských asociací ČR - CZESHA v rozhovoru se Vzdělávacími službami na aktuální témata z oblasti vzdělávání

autor: Mgr. Dalibor Fusek - Všechny články autora

Položili jsme několik aktuálních otázek týkajících se oblasti vzdělávání předsedovi Unie školských asociací ČR - CZESHA panu Jiřímu Zajíčkovi. Zde přinášíme příslušné odpovědi na uvedené otázky.



Dobrý den pane Zajíčku, jste velmi známou osobností českého školství, konkrétně pak předsedou Unie školských asociací ČR - CZESHA. Je zjevné, že Vás většina našich čtenářů zná, přesto bych Vás na úvod našeho rozhovoru požádal o krátké seznámení s Vaší osobou a rovněž s asociací, jíž zastupujete.



Osobně se cítím být především učitelem odborných chemických předmětů, který působí v pozici střední odborné školy, i když většinu svého času v současnosti musím věnovat jiným aktivitám v oblasti školství. Od roku 2000 jsem ředitelem Masarykovy střední školy chemické v Praze, která je obecně známá pod jménem „Křemencárna“. Vzděláním jsem chemik, a proto vyučuji odborné chemické předměty i když mám aprobaci i pro výuku anglického jazyka. V rámci Národní rady Unie školských asociací ČR – CZESHA reprezentuji Asociaci středních průmyslových škol, která má v současnosti 116 členských škol a jako předseda Národní rady CZESHA zastupuji Unii CZESHA i v rámci Unie zaměstnavatelských svazů ČR, kde působím jako první viceprezident. Díky tomu mohu reprezentovat naše asociace a hájit jejich zájmy i na půdě RHSD ČR.



Nyní již k samotným odborným tématům. V současné době rezonuje v oblasti českého školství hned několik „kauz“, které poměrně značně rozdělují nejen odbornou, ale v podstatě veškerou českou společnost. Jedním z takovýchto témat je revize rámcových vzdělávacích programů. Co si o tomto procesu myslíte? Je samotná revize uchopena správně? Jaký je vůbec názor Vaší asociace k programům samotným (myšleno např. ve srovnání s osnovami)?



Revize RVP je v posledních několika letech velmi diskutované téma a je nutné poněkud rozlišit, co se pod tímto pojmem skrývá. Během minulého roku proběhly určité „kosmetické“ úpravy RVP, na kterých se naše členské školy i asociace podílely. Nešlo o zásadní změny, ale spíš o aktualizace obsahu. Vše bohužel neproběhlo zcela hladce a některé naše připomínky nebyly původně zpracovány ani řádně vypořádány. Nicméně po jednání se zástupci NÚV došlo k vyjasnění vzájemných pozic a komunikace se výrazně zlepšila. V tuto chvíli jsme připraveni podílet se na revizi RVP, zatím pro základní vzdělávání, se kterou je nutné začít před úpravami RVP pro střední školy. Obecně lze říci, že v minulosti obsah RVP stále přibýval a rozšiřoval se, objevovaly se nové vzdělávací oblasti a nová témata. Tím jsme se ale dostali do situace, kdy nezbýval čas na upevnění základních dovedností jako je čtení s porozuměním textu, matematická gramotnost a další. A myšlenky na další rozšiřování témat můžeme najít prakticky denně v tisku i v televizi. Problém je ale v tom, že den má jen 24 hodin a výuku není reálné více rozšiřovat. Proto se musíme především soustředit na základní témata, tedy „číst, psát a počítat“ a ta musíme akcentovat. Bez těchto základních dovedností není možné zkvalitnit výuku. Proto je myslím smysluplné obsahově zredukovat základní nezbytný obsah učiva základních škol a více se soustředit na procvičení a upevnění znalostí a dovedností. Nadstavbová témata jsou jistě užitečná, ale podstatný je nutný základ, který musí zvládnou každý žák.



Obdobně sporným tématem pak je oblast maturitní zkoušky, která se má v brzké době značně proměnit. Co si myslíte o novele školského zákona, která tuto změnu přináší? Jak hodnotíte navržené konkrétní změny?



Maturitní zkouška, to je z mého pohledu téma, u kterého nejsme schopni najít shodu. Každý má naprosto odlišný názor a ani po dlouholeté diskusi nejsme mocni dojít k tomu, co je správně a jak má tato zkouška vypadat. Pokud bych měl tu moc, zakonzervoval bych maturitní zkoušku ve stávající podobě. Tedy volitelnost mezi cizím jazykem a matematikou. A to je i názor řady dalších ředitelů škol. Stálé změny vnímám jako největší problém současnosti. Naši žáci naprosto netuší, jak vlastně budou maturovat, a to není správné.



Jádro problému je v tom, že chceme hodnotit rozdílné druhy středního vzdělávání jednou zkouškou, a to není realistický požadavek. Pokud máme rozdílné druhy vzdělávání, tedy všeobecné a odborné, je obtížné najít jeden validační standard. Chápu, že pokud má být maturita vstupenkou na vysokou školu, je nutná nastavit odpovídající úroveň. Ale i vysoké školy mají obory humanitní a technické. Proč tedy neumožnit diverzifikaci maturitních zkoušek? Možná by to znamenalo také změnu vysokoškolského zákona a vytvoření technických vysokých škol podobě jako to funguje v zahraničí. Ale to je téma na dlouhou diskusi, a proto se raději vrátím k původní otázce.



Co jsme očekávali od zavedení společné části maturitní zkoušky? Srovnatelnost mezi školami a využití výsledků v rámci přijímacího řízení na vysoké školy. Nic z toho se však v předpokládaném rozsahu nepodařilo. Proč tedy dále financovat a provádět složitou komplexní zkoušku v tomto rozsahu? Navrhovaná novela ve společné části předpokládá pouze didaktické testy, které sice nemohou prověřit všechny kompetence tak, jako komplexní zkouška, ale k ověření nezbytného minima jsou zcela dostačující. Písemná a ústní zkouška bude ponechána na úrovni škol, což umožní i tematicky zadání přizpůsobit orientaci školy. To lépe odpovídá i profilaci škol, které si vytvářejí své školní vzdělávací programy. Proto tuto změnu z pohledu odborných asociací vítáme a považujeme ji za pozitivní. Jediné, co mi nedává zcela smysl je úvaha o úspoře prostředků státního rozpočtu za opravování písemných prací. Tyto prostředky by měly být převedeny do škol, kde písemné práce budou muset být opravovány. Představa, že centrální hodnotitelé musí být zaplaceni, ale učitelé ve školách to budou dělat zdarma v rámci své pracovní náplně je ze sociálního hlediska neakceptovatelná. Proč nemohou být hodnotitelé ve školách honorováni stejně jako ti centrální? Tomu opravdu nerozumím.



Velmi mediálně řešeným problémem pak je nedostatek pedagogických pracovníků. Jak se díváte na snahu MŠMT řešit tento problém novelou zákona o pedagogických pracovnících, která mimo jiné umožňuje za určitých podmínek vyučovat i nekvalifikovaným pedagogům?



Problém kvalifikovanosti a aprobovanosti pedagogů je dlouhodobá záležitost, kterou asi nikdo neumí vyřešit optimálně. Stačí se podívat na průměrný plat vysokoškoláka a vysokoškolsky vzdělaného učitele a dostáváme se do problematické situace. Výrazně horší je situace v Praze, kde oproti dalším částem republiky je průměrný plat vyšší. Vytvořit tedy podmínky pro jednodušší vstup „ne učitelů“ s vysokoškolským vzděláním do škol mi dává smysl. Nedá se očekávat masivní zájem o učitelskou pozici, ale ředitelům škol to může pomoci zajistit výuku. Navíc zmíněná novela předpokládá doplnění pedagogického vzdělání. Již v tuto chvíli zákon o pedagogických pracovnících rozlišuje na středních školách jen učitele všeobecně vzdělávacích a odborných předmětů. Pokud to tedy vezmu v „absurdní“ rovině, učitel kvalifikovaný k výuce tělesné výchovy může legálně vyučovat český či anglický jazyk a je to naprosto v pořádku. Proč by tedy vysokoškolák matematik či fyzik nemohl vyučovat matematiku či fyziku? V tom nevidím velký rozdíl. Navíc s povinností dostudovat pedagogiku. Proto navrženou novelu podporuji a podobně je vnímána i kolegy.



Od příštího roku pak můžeme očekávat změnu ve financování regionálního školství. Řada politiků se však již nechala slyšet, že by si dokázali představit podstatné změny v této reformě, popřípadě celé její zrušení. Co si o tomto záměru myslíte? Jak se vůbec na samotnou reformu díváte?



Financování škol je stále diskutovanou otázkou a myslím, že se všichni shodneme na tom, že je naše školství dlouhodobě podfinancované. Stačí porovnat procento rozpočtu kapitoly školství vůči HDP s ostatními zeměmi OECD a víme přesně, jak „dobře“ na tom jsme. Každé posílení rozpočtu je tedy dobré. Připravovaná a již schválená reforma, které začne být účinná od 1.1. 2019 je určitě nutná s ohledem na zásahy zřizovatelů v některých krajích, které dospěly až do situace, kdy některé školy nemohou vyplácet žádné motivační složky platů jako jsou osobní příplatky či mimořádné odměny. Reforma tedy přináší určitá jasná pravidla pro rozdělení prostředků podle výkazu odučených hodin a podle platového zařazení učitelů. To vnímám jako pozitivní. Na druhou stranu není vůbec jasné, jak vysoká bude nadtarifní složka platu učitelů. Má být stanovena centrálně, ale nikdo dosud netuší, jak velké to bude procento nárokové složky platu. To je velice problematické, protože střední školy s dobrou naplněností mají v současnosti možnost vyplácet relativně vysoké nadtarifní složky, řádově 15 -20 %, což v novém systému nebude pravděpodoně možné. Dobrá naplněnost ale není dána jen oborovou skladbou a adresou školy, ale také dobrou prací učitelů a dalších zaměstnanců škol. Pokud budou všechny školy financovány stejně, dojde k platové nivelizaci a ředitelé nebudou schopni své zaměstnance dostatečně motivovat. To vidím jako největší riziko reformy financování, které je nutné řešit a může mít negativní dopad na kvalitu poskytovaného vzdělávání.



Samostatnou kapitolou pak je oblast odměňování jak pedagogických, tak i nepedagogických pracovníků. Pokud byste měl tu pravomoc rozhodnout, jak by měly být tyto osoby odměněny, podělte se s námi o to. Souhlasíte se stávajícím vývojem v dané oblasti?



Tato otázka velice silně souvisí již s tou předchozí. Pokud učitelům nebudeme schopni nabídnout odpovídající platové ohodnocení, odejdou jinam. Máme-li získat výborné učitele, musíme je zaplatit. Pokud plat ve školách pokulhává za průměrným platem, kdo ve školách bude učit? Nadšenci pro profesi, kteří učí proto, že vnímají svoji profesi jako poslání no a potom ti ostatní, kterým práce ve škole z různých důvodů vyhovuje a mezi excelentní pedagogy je lze zařadit jen obtížně. A to je smutné a při současných platech neřešitelné. Co k tomu dodat? V uplynulých letech se podařilo zvýšit učitelské platy, a děkujeme za to. Ale i v ostatních oblastech platy stoupají, takže prakticky zůstává srovnání patů učitelů a ostatních segmentů stále stejné. A za těchto podmínek nejlepší učitele (až na čestné výjimky) do škol zkrátka nedostaneme.



Pokud bychom v našem rozhovoru na něco důležitého zapomněli a chtěl byste to našim čtenářům sdělit, zde je pro to ideální prostor.



Ještě jednou děkuju za Vaše vyjádření a těším se na naši spolupráci.


25.03.2019 | Karma článku: 4.32 | přečteno: 343x
Středa 16.10.2019, svátek má Havel


Přihlášení





Zapomněli jste heslo?
Proč se registrovat? Registrovat
Registrací dostanete přístup do všech sekcí portálu. Můžete rovněž objednávat služby v placených sekcích anebo využívat bonusů Systému bonifikace.

jsme vždy ve spojení s Vámi

Facebook Google plus ICQ-671236329 Skype Twitter LinkedIn

Aktuální anketa

Jaký máte názor na reformu financování regionálního školství?

Dnešní počasí v krajích ČR

Počasí TOPlist

Používáním webu souhlasíte s tím, že k poskytování služeb a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie.