| Neznámý uživatel | 2018-09-26 18:34:55 |  |
|---|
| Ne všechny níže napsané názory jsou od neučitelů. Jsem učitel a snažím se na věc podívat optikou rodiče a dospělého. A nemohu si pomoci. My po těch dětech chceme často věci, které sami nedodržujeme a neděláme. A to jen proto, že se to sluší, že je to již 100 let zvykem. Ale zamýšlí se někdo nad smyslem toho celého? Všechny extrémy jsou špatné. Úkoly ano, ale s mírou. Divím se, proč školy musí plnit psychohygienické normy (přestávky, počet hodin, hodiny v kuse a pod.), když děti poté značná část rodičů zatíží šesti kroužky týdně, škola doučováním a čtenářským klubem ze šablon, případně hodinami pedagogické intervence navíc mimo výuku (a to jsou děti s problémem - ty zapřáhneme nejvíce, místo běžné výuky to nejde) a samozřejmě také domácí přípravou (jen ať mají těch úkolů hodně, jsou líní, ono je neubude). Někdo tam psal, že suplujeme práci učitele, jinde se supluje těmi kroužky práce rodičů (samozřejmě je taková doba - rodiče musí makat do osmi večer a tak ty děti odloží), evropské projekty financují opět něco, co supluje práci učitel. Ale za to nemůžou ti učitelé. Za to může hloupý a pokrytecký systém. Proč se místo toho neučí děti ve škole osm až deset hodin denně, abychom nemuseli pořád něco suplovat. Proč tedy ta škola netrvá alespoň o hodinu denně déle a to trénování (úkoly) s dětmi nedělají učitelé, kteří to umějí, aby si děti až přijdou domů, mohly hrát a trávit volný čas s rodiči příjemně a bez stresu. Vždyť u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami to jde mít hodiny navíc. Ty jsou ve škole o hodinu déle, protože mají intervenci a učitel s nimi trénuje a často ty úkoly napíše. No jo absurdita vedle absurdity, tak to prostě je a nebude jinak. Škoda, že to s úkoly nefunguje jako u předchozího přispěvatele. Já je také dávám jako dobrovolnou práci navíc. |
|
| Neznámý uživatel | 2018-09-26 11:28:14 | |
|---|
| Nevím, co řešíte. To je problém táty parťáka. On je zodpovědný za své dítě i za jeho vzdělání. Dětem i rodičům vysvětlím, poč dostávají domácí úkol a je jen na nich, jestli ho vypracují. Vedu si pouze evidenci, kdo úkol neudělal a průběžně s tím seznamuji rodiče. Ať si to sami zváží, dle celkových výsledků jejich dítěte, má-li smysl, aby jejich dítě dělalo DÚ. Kdo úkol udělal je pochválen, že udělal práci navíc. |
|
| Neznámý uživatel | 2018-09-25 15:58:21 | |
|---|
Hm, opět názory a zvláště těch, kdo ve škole nepracují, ale ví, jak by se to dělat mělo (jasně, každý přece chodil do školy a tak tomu rozumí). U nás je ve školním řádu: V případě pochybnosti o rozsahu, přiměřenosti nebo účelu vyučujícím zadaného domácího úkolu (písemné domácí přípravy) má žák, jeho zákonný zástupce (osoba odpovědná za výchovu) právo obrátit se na posouzení zadání takového úkolu na ZŘ (zástupce/zástupkyni ředitele), který/á zváží v 1. části této věty popsaná kritéria. Pokud ZŘ dojde k názoru, že takto zadaný domácí úkol či písemná domácí příprava neodpovídá kritériím z předchozí věty, oznámí tuto skutečnost vyučujícímu, který domácí úkol nebo písemnou domácí přípravu zadal/a a žák (žáci) nemusí tyto vypracovat. Pokud je zadávajícím domácího úkolu nebo písemné domácí přípravy ZŘ, rozhoduje o povinnosti vypracovat domácí úkol nebo písemnou domácí přípravu ředitel/ka školy.
No už vidím ty námitky na téma, je-li ZŘ tou pravou osobou. Asi bychom měli na všechno vytvořit plány, komise, plány vyhodnotit.... Je třeba věřit lidem, zájmem naprosté většiny učitelů je vybavit žáky vším, co budou do života potřebovat (nejde o to, kolik jsme toho v životě ze znalostí získaných na ZŠ, SŠ nebo VŠ použili, jde o to, že jsme prokázali schopnosti se učit nové věci, cvičili jsme si mozek, smysly i svaly), ale to jde velmi těžce, když není podpora rodičů. Sám mám příbuznou, která před svým dítětem v 1. třídě klidně řekne, že učitelka je ..áva. |
|
| Neznámý uživatel | 2018-09-25 10:36:10 | |
|---|
Přiměřené zadané (obsahem, rozsahem, formou,...) domácí úkoly resp. jejich vypracování žákem nesupluje práci paní učitelky, ale doplňuje ji. Díky těmto domácím pracím se děti naučí více (osvojí si kvalitněji a více kompetenci), než by se zvládly "jen" ve škole.
Problém tedy není v úkolech samých. Problém je na straně školy, když jsou zadány nepřiměřeně a pak na straně rodičů, reagují-li na vše "co po nich škola chce" negativně a dokonce se vyjadřují na adresu pí učitelky (školy) ošklivě i před dítětem ... |
|
| Neznámý uživatel | 2018-09-25 10:26:15 | |
|---|
| Nebýt domácích úkolů, většina dětí vůbec neotevře školní tašku. Děti nejsou doma vedeni k tomu, že je třeba se pravidelně připravovat. Rodiče jsou uraženi, pokud dítěti vytkneme, že nemá pomůcky (učebnice, penál apod.). Proč to dítě pak ve škole je? To je ztráta času pro dítě i pro učitele. Rodiče by si přáli, aby se děti do školy těšily, vše se učily hravou formou, mimo hraní by po nich učitelé neměli nic chtít, ale dítě by mělo vše perfektně umět a mít samé jedničky. Respektování pravidel je pro děti i jejich rodiče buzerace nebo dokonce šikana. Fakt mě to školství baví čím dál tím méně. |
|
| Neznámý uživatel | 2018-09-25 09:41:39 | |
|---|
Nebudu reagovat na Tátu parťáka. Neznám ho. Jen napíši svou zkušenost jako rodič. Jedno dítě mám na základní škole na druhém stupni. Úkolů má ze dne na den spousty. Některé jsou na znalosti tak náročné, že mu s tím pomáhá celá rodina. Mám neustále pocit, že suplujeme práci učitelek. Děti, kterým rodiče nepomáhají, jsou na čtyřkách a mají neustále poznámky, že neplní domácí úkoly. NESOUHLASÍM s tím, aby rodiče suplovali práci učitelek! Tréning probírané látky bych považovala za správné. Vytvářet prezentace učitelům k tématům, které mají teprve probírat, mi připadá opravdu cestné. Povinná četba v sedmé třídě na téma druhá světová válka, ekonomický rozbor státu v 70. letech, řešit politiku apod. Přijde mi, že některé učitelky si pletou základní školu se střední. Neumějí jim říct co je podstatné a co nikoliv. Polovina učitelek naší základní školy tam podle mého názoru nemá co dělat. Ředitel se vyjádřil, že učitelů je málo a buďme rádi, že vůbec někoho sehnal.
Druhé dítě mám na střední škole. Úkolů mají přiměřeně a rovnoměrně rozložené. Tam spíše řešíme problém, že učitelé jim tvrdí, že by měli mít více znalostí ze základní školy. Oni (celá třída) je ale nemají. Můj syn celý první ročník chodil na doučování. Musel se vzdát kroužků a přestal kvůli tomu chodit i do hudebky. Finančně to byl masakr. Za ten rok se naučil učit a získal spousty znalostí. Mnoho spolužáků od nich ale odešlo na jinou školu nebo na učiliště. Teď už je to klidnější.
Myslím si, že každá základka má jinou úroveň a stát by měl pohlídat, jak výuka ve školách probíhá. Jsem pro rušení špatně fungujících škol. A stát by se měl o to postarat! Je smutné, že učitelé, kteří fungují, mají stejný plat jako ti, kteří dětem ve své podstatě ubližují.
|
|
| Emil Kudrnovský | 2018-09-25 09:18:13 | |
|---|
Domácí úkoly jsou v naší základní škole povinné, patří mezi základní povinnosti žáka v rámci základního vzdělávání - žák si tím doma zopakuje látku a učí se zodpovědnosti a samostatnosti. Množství úkolů určuje pedagog, tj. kvalifikovaná osoba.
Ke vzdělávání dětí v naší škole přistupujeme mimo jiné s vědomím toho, že tyto děti budou jednou vydělávat na naše důchody.
Fluktuace a neschopnost větší a větší části mladé generace začíná být velký problém naší společnosti. Na vině je zrušení základní vojenské služby a dání větších pravomocí do rukou zákonných zástupců, tj. benevoletní přístup některých rodičů a rodin a bohužel i OSPODu, který situaci neřeší. |
|
| Neznámý uživatel | 2018-09-25 07:51:36 | |
|---|
| No jo, jasně. Proč by děti nemohly psát úkoly? Je to správné a bez trénování se nikdo nic nenaučí. Na druhou stranu. Jak se bránit a co dělat s přístupy, s kterými nesouhlasím. Kde je ta míra. My dospělí chodíme do práce a těšíme se na sobotu a neděli a pokud jsme zaměstnanci, tak většinou v sobotu a neděli tu práci co nás živí neděláme a odpočíváme. Po dětech se chce mnohdy psát mraky úkolů (hlavně po těch nejmenších). Co to je za logiku? Ti by potřebovaly nejvíce odpočívat, hlavně ti prvňáčci. Další šílenost je mnohdy obsah těch úkolů. Mám dceru ve 2.tř. a lituji ji. Mnoho hodin domácí přípravy ji zabere neustálé vybarvování nějakých přiblblých obrázků. Strašně ji to nebaví, raději by počítala nebo psala. Přijde mně to tak, že paní učitelka nestíhá dodělat pracovní sešit a tak jim to tam bez rozmyslu sází a oni vybarvují a vybarvují. A další lahůdka a ta největší. To je marodění. Dospělý zaměstnanec, když má horečku a je na nemocenské, tak leží, nemá sílu na jakoukoli činnost. A malé děti (prvňáčci, druháčci)? Ty musí dělat úkoly práci ze školy. Proboha jak, když jsou nemocné. Jak a kdy pak mají dodělat práci, kterou zdravé děti dělaly týden ve škole. To není normální. A prázdniny? Kdo z nás dospělých o dovolené pracuje? A paní učitelka jim dá na prázdniny kupu úkolů. Nechci děti pardonovat, ono je neubude, ale na druhou stranu, ve školství funguje již desetiletí mnoho debilních zvyklostí a nikdo si neuvědomuje, jak je to celé neefektivní, často hloupě nastavené, jak těm dětem ubližujeme a rodičům také (učitelé jim plánují volný čas)a jak to často nemá vůbec žádný smysl. Má dcera šla nadšeně do první třídy a jako mnoho jiných dětí, do té druhé se již strašně netěšila a školu pokládá za to nejodpornější, co může být. A nejde o režim? Kde se to vytrácí, to nadšení? Je to pořád stejné jako před 30 lety. Mě škola bavila až na VŠ. A ta děsná orientace na výkon? To je běs. Proč má prvňák, druhák vše stihnout a mít vše dobře. To není normální. Je to jako ve sportu. Vždyť přeci jestli je fotbalista v 1.tř. nejlepším střelcem soutěže je úplně jedno, hlavně že sportuje a že ho to baví. Výkon je důležitý až v dorostu. Jestli umí prvňák a druhák perfektně číst, psát a počítat, to přeci není důležité, vždyť na to má celý první stupeň a možná i druhý. Na co si to pořád hrajeme? Proč je ty děti nutíme bojovat za nějakou známku? Vždyť ta známka není obzvláště v 1.tř. obrazem vůbec ničeho (a dále také ne). Ale to ne. Doma piš, čti, počítej, vybarvuj, hlavně že máš jedničku a je vyplněný pracovní sešit. A jestli tě to těší? No to nikoho nezajímá, nestěžuj si, jsi dítě 21.století a to je ta příšerná líná a hloupá generace, která jediné, co potřebuje,je drezúra jakou jsme měli my za bolševika. To bylo školství, co? A nyní? Zdá se jim o čertech dělat DÚ. To je ale generace. Už mě tyto řeči štvou. A dnes to skřípe, protože učitelé, kteří učili a drilovali děti celý život, asi těžko změní v druhé části své kariéry metody. Ale zapomínají, že společnost celá již není v pozici poslušných tupých a pasivních ovci zavřených v kleci a že uplynulo 30 let a svět je úplně někde jinde. Takže by bylo asi normální něco obsahově i v přístupu, ve všem změnit, ne? Aby to neskřípalo. Mě přijde současná škola (školství) jak z Marsu. Vše při starém. Hlavně, že všichni mají v názvech "učení pro život", to jo, ale pro život v diktatuře před třiceti lety. Dnes je ale rok 2018 a život je úplně o něčem jiném, než tenkrát. No nic, už se opět těším na odpoledne jak místo toho, že půjdu s dítětem do přírody, přesvědčuji brečící dceru, že musí udělat těch pět cvičení a poté vybarvit jednu stránku v prvouce, aby měla paní učitelka splněno. |
|
| Neznámý uživatel | 2018-09-24 15:29:52 | |
|---|
| Snahou nás pedagogů i rodičů by mělo být, vychovat samostatné, vzdělané a tolerantní dítě, které bude dobře připraveno na život s ostatními lidmi.Co se dnes děje, mi přijde místy hodně extrémní- rodiče se vlastně zříkají odpovědnosti a přenášejí ji na své nedospělé ratolesti, které jsou pak nuceny odpovědnost převzít. Bez zkušeností, bez znalostí, bez pomoci. Rodiče se chovají jako zbabělci. Jenom zbabělec totiž utíká před problémy a přehazuje je na slabšího.Ono se to ale vymstí- rodičům, dětem. Nám všem. Hlavně, že jsme všichni kamarádi, že. |
|
| Neznámý uživatel | 2018-09-20 07:52:34 | |
|---|
| Moudří kráčejí rozvážným krokem, ostatní tančí kolem dobové tance. Přeji otci parťákovi, aby ho jednou zhulený dospívající synek, mylně vyrůstající v ovzduší pseudosvobody, kde je vše podle jeho, neposlal někam. |
|
| Otakar Jíra | 2018-09-17 21:32:04 | |
|---|
| Možná by bylo dobré podívat se na celý rozhovor, ve kterém Táta parťák vystupuje. O tom, že škola je instituce znásilňující dětské duše jsme četli již mnohokrát. Možná, že vývojoví psychologové mne opraví, ale pokud se škola řídí určitými pravidly, měla by tato pravidla být dodržována (i když náš školský systém je již amatérskými zásahy natolik nahlodán, že jakýkoliv další exces těžko vnese do tohoto "systému" větší chaos). Jako odbočka a zároveň ilustrace této situace může posloužit jedna z interpelací poslanců na předsedu vlády, týkající se práce s Národním vzdělávacím programem a následná zmatená odpověď pana premiéra (pravda je, že špičkový manažer nemusí ovládat všechny vědomosti a dovednosti vztahující se k problému - od toho má podřízené pracovníky; nicméně i dopad dobře míněných podnětů by měl umět efektivně predikovat a odfiltrovat ty neefektivní; a právě tak by měla být chápána ingerence rodičovské veřejnosti do vzdělávacího procesu). Ano, dítě by mělo být vychováváno jako kreativní, samostatná, asertivní, atd. atd. bytost - ale především, a tady jsme u jádra pudla, jako bytost s rozhodovacími kompetencemi odpovídajícími stupni jeho chápání a vývoje. O tom ostatně pojednává jak školský zákon, tak i Úmluva o právech dítěte. Možná, že se mýlím, ale málokteré dítě je v 8 letech natolik mentálně a sociálně vyspělé, aby umělo zodpovědně posoudit potřebnost nebo zbytečnost těch kterých pedagogických postupů. A - ať se Táta parťák nezlobí -, i málokterý rodič. Proto ostatně chceme po učitelích pedagogické vzdělání, že? Něco jiného jsou ovšem pedagogické dovednosti a oprávněnost toho kterého metodického postupu. Ale od toho máme například školské rady. Jiná je ovšem situace při individuálním vzdělávání (ale i na to pamatuje školský zákon). Ten ostatně pamatuje i na práva a povinnosti pedagogů, žáků i rodičů. Nepochybně se jedná o normu do určité míry svazující a omezující (jako ostatně každý právní předpis), ale o normu, která zároveň vymezuje určitá "pravidla hry" a zároveň i určitá pravidla, ve kterých se celý pedagogický proces děje. Může se nám to nelíbit, můžeme proti tomu protestovat a můžeme i navrhovat a prosazovat určité (třeba i zásadní) úpravy. A je tady ještě jeden "vedlejší produkt" - dítě se učí respektovat určitý řád a zároveň se může přiměřeně svému věku a možnostem snažit tento řád ovlivňovat (např. v samosprávě, ve školních parlamentech atp. - jsou-li ovšem využívány jako prostředky participace dětí). Nehci být podezírán z pedagogické zapšklosti, rigidnosti, adorace nedokonalých školských předpisů. Nesedí mi ale suverenita se kterou Táta parťák (jinak ale na první pohled sympatický, inteligentní a kultivovaný pán) prosazuje názor, který je zajímavý, má ale své háčky. Ale toho si jsou si jistě jak on, tak i celá komunita, kterou ve zmíněném rozhovoru zastupoval, vědomi. A ty háčky spočívají především v tom, že po radostném a vlídném dětství, může přijít pro dítě obtížně stravitelný náraz reality života. Ale třeba se mýlím, třeba děti budou "infikovány" stejným entuziasmem jako Táta parťák a budou odolnější vůči rozhodování nekompetentních státních úředníků. Kdo ví? |
|
| Mgr. Dalibor Fusek | 2018-09-17 11:44:07 | |
|---|
| Nechtěl bych být na místě žádného učitele, škola je nesvobodný systém, jsme vedeni k poslušnosti k autoritě, rodič je nucen odvádět děti do školského systému, i když s ním nesouhlasí. Můj syn úkoly dělat nemusí, ale není kvůli tomu černou ovcí třídy, děti to vůbec neřeší, říká bloger, který vystupuje pod přezdívkou Táta parťák. Pro svého syna vymohl, že ve škole nemusí úkoly dělat. Zajímalo by nás, jak se na tento přístup díváte Vy? |
|
jsme vždy ve spojení s Vámi