Vzdělávací služby

SVK Praha Company ......
O co jde?

Náš portál je nástroj, ve kterém lze nalézt veškeré potřebné informace z oblastí vzdělávání a trhu práce. Nabízíme nepřeberné množství služeb vedoucích ke zkvalitnění Vašeho vzdělání.

Pro koho to je?

Pro každého, koho zajímá vzdělávání anebo trh práce. Našimi klienty jsou ředitelé škol a jejich zástupci, učitelé, žáci, studenti a jejich rodiče, stejně tak firmy a jejich zaměstnanci.

Proč zrovna my?

Protože u nás naleznete vše, co se vzdělávání a trhu práce týká. Pracujeme systematicky a naše databáze se neustále rozšiřují. Jsme profesionálové, nejen, že víme, co chcete, my víme i co potřebujete.



Ing. Miloš Rathouský, zástupce ředitelky pro oblast vzdělávání a kohezní politiku Svazu průmyslu a dopravy ČR v rozhovoru se Vzdělávacími službami na téma znovuzavedení praktické výuky do škol

autor: Mgr. Dalibor Fusek - Všechny články autora

Položili jsme několik aktuálních otázek týkajících se oblasti znovuzavedení praktické výuky do škol a také dalších opatření vedoucích k propagaci řemesel a dalších praktických činností v českém vzdělávacím prostředí zástupci ředitelky pro oblast vzdělávání a kohezní politiku Svazu průmyslu a dopravy ČR panu Ing. Miloši Rathouskému. Zde přinášíme příslušné odpovědi na uvedené otázky.



1)     Tisková zpráva uvádí, že zařazení dílen a pozemků je těsně před finalizací. Zajímalo by nás, jak se na daný krok vůbec díváte? Má podporu Vašeho svazu?



Informace o brzkém zařazení „dílen a pozemků“ do výuky jsou nejspíš mediálním zkreslením. Tyto aktivity jsou už od schválení Rámcového vzdělávacího programu v roce 2005 v ZŠ součástí vzdělávací oblasti „Člověk a svět práce“. Problém je spíš v tom, že některé školy na druhém stupni využily možnosti volby ze 7 okruhů k úniku do jiných oblastí, navíc dílny jsou finančně náročné, hrozí nebezpečí úrazu žáků a není, kdo by je učil. Pro Svaz průmyslu a dopravy je důležité dát dětem na ZŠ možnost „tvoření“, která ve většině ostatních předmětů ze škol skoro vymizela. Mám zkušenost, že spousta dětí (a to nejen chlapců) má radost z toho, když něco fyzického vytvoří. Je to podle nás základ pro poznávání světa a získávání praktických zkušeností, jak ho měnit.



2)     Ve střednědobém horizontu by se mělo nastartovat takzvané duální vzdělávání, tedy propojení školy s praxí. Již současný právní řád tuto spolupráci umožňuje. Jak by podle Vás toto duální vzdělávání mělo být nastaveno?



Ano, současný právní řád možnosti úzké spolupráce škol a firem při realizaci praxí žáků SŠ nebrání. Odtud je však ještě dlouhá cesta k tomu, aby se praktické vzdělávání žáků na reálných pracovištích stalo pravidlem. Myslíme si, že konečným cílem by měl být stav, kdy pokud žák má v rozvrhu „praxi“, odchází na pracoviště smluvního zaměstnavatele. To však v současnosti nelze nařídit nejen proto, že firmy nejsou na přijetí takového počtu žáků připraveny, ale také mnohdy nemusí všichni žáci ve svém oboru najít vhodné místní zaměstnavatele (problém tzv. regionální disparity). Myslíme, že je třeba dát školám širokou podporu a dostatečný čas na to, aby systém začal fungovat. Proto taky „prvky duálního vzdělávání“ pilotujeme zezdola a postupně; v loňském roce jsme spustili pilotáž v Moravskoslezském kraji.



3)     Další zmiňovaným pojmem pak je tzv. mistrovská zkouška. Co si pod tímto institutem máme představit? Nebude se ve své podstatě jednat o jakousi konkurenci výučnímu listu? Nebude takovýto institut spíše kontraproduktivní?



Mistrovská zkouška může být řešením „kvadratury kruhu“, kdy na jedné straně vidíme nedostatek motivovaných žáků v řemeslných oborech a zároveň podmínkou zřízení některých živností je maturitní zkouška. Mistrovská zkouška má za cíl dát po nějaké době povinné praxe (3-5 let) absolventům možnost složit odbornou a praktickou zkoušku, která bude na vyšší řemeslné úrovni a bude rovnocenná pro účely živnostenského zákona, stejně jako maturita. Zásadní otázkou je ovšem dobré nastavení celého systému zkoušek (probíhá nyní formou projektu) a vyřešení otázky přístupu „mistrů“ do terciárního vzdělávání. Výuční list tedy mistrovská zkouška nenahradí, ale rozšíří.



4)     Jaké další kroky byste doporučili v rámci budoucích opatření tak, aby se pozastavil další odliv žáků směrem k maturitním „nepraktickým“ oborům?



My (možná kupodivu) nerozlišujeme obory na praktické a nepraktické, ale spíše na uplatnitelné a neuplatnitelné a týká se to jak vyučených, maturantů, tak i vysokoškoláků. Proto se snažíme o to, aby stát (v případě SŠ kraje) vycházel z predikcí potřeb trhu práce a podle nich upravoval kapacity učebních a studijních oborů. Samozřejmě v době nastupující 4. průmyslové revoluce je pro uplatnitelnost vhodnější širší oborový základ, v tomto směru bychom byli rádi, aby byly upraveny Rámcové vzdělávací programy odborných škol.



5)     V mnoha diskuzích bylo argumentováno, že posun směrem k praktickému vzdělávání je spíše návratem do dob minulých, navíc nás opětovně staví do pozice jakési montovny. Co si myslíte o těchto názorech?



Obávám se, že tento postoj vychází od lidí, kteří neměli možnost vyzkoušet si praktické dovednosti, nebo je praktická činnost neláká. Nelze ale přenášet své osobní nastavení na celou populaci, jak se často v médiích děje. Bohužel slovo „montovna“ se stalo nálepkou pro ty průmyslové obory, které tuto zemi živí a nejspíš asi i nějaký čas živit budou. Souhlasím, že je potřeba přesouvat se směrem k sofistikované výrobě s vysokou přidanou hodnotou. Ale k tomu budete potřebovat kvalitně vzdělané odborníky hlavně technického a přírodovědného zaměření. Jak může tedy v jedné větě někdo nadávat na existenci „montoven“ a zároveň vystupovat proti podpoře technického a přírodovědného vzdělávání. Tomuto postoji nerozumím…



6)     S jakým cílovým stavem v dané věci, případně v jakém časovém horizontu byste byli spokojeni?



Zkusím popsat cílový stav v bodech takto:



- základní školy dávají možnost žákům seznámit se se všemi druhy lidské činnosti, praktickými i intelektuálními; k podpoře zájmu pomáhají i mimoškolní aktivity a zájmové soutěže;



- výuka žáků SŠ probíhá ve své praktické části na reálných pracovištích a se zapojením zaměstnavatelů;



- nastavení kapacit oborů (hlavně odborných SŠ) probíhá na základě predikcí trhu práce;



- na vysokých školách se rozvíjejí prakticky orientované, multioborové resp. průřezové programy;



- funguje systém celoživotního vzdělávání, kdy v úzké spolupráci státu a zaměstnavatelů je možno rychle rozvíjet a měnit znalosti a dovednosti zaměstnanců/občanů.



7)     Závěrem bychom Vás chtěli vyzvat, abyste se krátce pokusili motivovat současné žáky základních škol tak, aby si zvolili obor navázaný na průmysl či obdobné odvětví. Je zjevné, že dnešní mládež tyto obory příliš nepřitahují.



Doporučil bych jim, aby se věnovali tomu, co je baví a z čeho mají radost. K tomu je ale potřeba, aby základní školy nabízely žákům různé „ochutnávky“ ze všech oblastí lidské činnosti, tedy nejen intelektuální, ale i praktické činnosti. Vidíme i velký vliv mimoškolních zájmových činností a soutěží, které rozvíjejí motivaci žáků pro určité obory. A na zaměstnavatelích je pak úkol, aby mohli ukázat žákům, co v praxi dělají a jaké (skvělé) pracovní podmínky nabízejí…



Závěrem bychom chtěli panu Rathouskému velice poděkovat za jeho čas a ochotu.


06.03.2018 | Karma článku: 4.34 | přečteno: 354x
Středa 19.12.2018, svátek má Ester


Přihlášení





Zapomněli jste heslo?
Proč se registrovat? Registrovat
Registrací dostanete přístup do všech sekcí portálu. Můžete rovněž objednávat služby v placených sekcích anebo využívat bonusů Systému bonifikace.

jsme vždy ve spojení s Vámi

Facebook Google plus ICQ-671236329 Skype Twitter LinkedIn

Aktuální anketa

O kolik % by podle Vás měly být optimálně zvýšeny platy pedagogických pracovníků?

Dnešní počasí v krajích ČR

Počasí TOPlist

Používáním webu souhlasíte s tím, že k poskytování služeb a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie.