Oslovili jsme Českou odbornou společnost pro inkluzivní vzdělávání ve věci implementace inkluzivního vzdělávání do české vzdělávací soustavy. Na naše dotazy odpovídala její místopředsedkyně tohoto sdružení, paní PhDr. Lenka Felcmanová, Ph.D..

1. Je tomu již cca rok a půl, co nabyla účinnosti novela školského zákona č. 82/2015 Sb., tzv. inkluzivní novela. Zajímalo by nás, jak se na dosavadní průběh aplikace tohoto zákona a dalších předpisů s touto novelou spjatých dívá Vaše organizace?

Z reprezentativního šetření, které jsme na konci prvního roku implementace novelizované právní úpravy zrealizovali ve spolupráci s Nadací Open Society Fund Praha a Českomoravskou konfederací odborových svazů, vyplynulo, že ředitelé škol již nevnímají jako největší překážku podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) nedostatek finančních prostředků. To je významná změna oproti předchozímu období, kdy byl právě nedostatek prostředků nejčastěji uváděnou překážkou rozvoje inkluzivního vzdělávání. Řada učitelů také pocítila konkrétní změnu ve třídě získáním asistenta pedagoga nebo nových pomůcek pro podporu žáků se SVP. Zavedení nároku na bezplatné poskytování podpůrných opatření vnímáme jako průlomový krok v podpoře rovných příležitostí ve vzdělávání. Dříve kvalita podpory konkrétních dětí závisela na tom, v jakém kraji žijí. Běžně se např. stávalo, že dítě přišlo po přestěhování o asistenta pedagoga, protože v každém z krajů byly jinak nastaveny parametry pro přidělování peněz školám. Školy měly už před novelou povinnost žáky se SVP podporovat, ale na některé skupiny nedostávaly peníze vůbec (např. na děti se závažným onemocněním) na jiné se příspěvek mezikrajově lišil v řádu násobků. Např. příplatek škole na žáka s těžkým sluchovým postižením činil v roce 2012 v Olomouckém kraji 16 724 Kč, zatímco v Královéhradeckém 104 257 Kč. Možnosti škol byly diametrálně odlišné. Nově jsou příplatky školám odvozeny nikoliv od postižení, ale od ceny služby nebo pomůcky, která má být žákovi poskytnuta a ta je ve všech krajích stejná.

2. Současně s novelou školského zákona byla přijata také vyhláška č. 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Příslušná vyhláška za dobu své krátké existence prošla již dvěma zásadními novelami což je krajně neobvyklé. Nedemonstruje to spíše určitou nepřipravenost celého systému anebo jeho překotné změny?

Změny vyhlášky v době přechodného období nepovažujeme za šťastné. Považovali bychom za lepší krok pečlivě vyhodnotit přechodné dvouleté období, během kterého docházelo k souběhu původní a nové legislativy a na základě vyhodnocení přijmout změny, které se v praxi ukázaly či ukážou jako potřebné. Školám chyběly informace k provádění první verze vyhlášky, každá změna přinesla další informační zmatek a také do určité míry nejistotu, zda to, co školy často s velkým úsilím zavedly, bude udržitelné i v následujících letech. Jako mnohé další i tato legislativní změna doplatila na střídání minstrů resp. vlád. Snažíme se dělat vše pro to, aby byla dotažena do konce a nezůstala někde na půli cesty. Určitou slabinou byla i špatná komunikace záměrů novely ze strany ministerstva, kdy se informace o tom, co je její skutečnou podstatou, k učitelům ani širší veřejnosti nedostaly. Svou roly sehrála i účelová negativní kampaň, která šířila lživé informace např. o plošném rušení speciálních škol, kterým bohužel i po roce od zavedení novely věřilo 12 % ředitelů a 7 % učitelů. I v této oblasti se snažíme situaci zlepšit, vytváříme informační materiály, provozujeme poradnu, naši pracovníci pořádají školení. Mnoho osvětových aktivit dělají i naše členské organizace. Věříme, že na konci tohoto školního roku bude procento těch, kteří stále věří desinformacím, výrazně nižší.

3. MŠMT v současnou dobu pracuje na dalších změnách v systému inkluze. Ví Váše organizace, jakým směrem se tyto změny budou ubírat? Spolupracujete s ministerstvem na těchto změnách?

O snaze o další revizi víme a předali jsme ministerstvu výstupy analýzy a doporučení k tomu, jaké změny by přijaty být měly a co by naopak měněno být nebylo. Všichni se zřejmě shodneme na tom, že je třeba hledat cestu jak minimalizovat byrokracii s novým systémem spojenou. Každá změna vyžaduje určitý zácvik a může být dočasně vnímána jako zvýšená zátěž, tento stav vždy časem ustoupí. Nicméně je pravda, že některé úkony budou časově náročnější i nadále a zde je třeba hledat řešení, která práci managementu škol usnadní. Vedení škol bylo již před přijetím novely přetíženo administrativou, každý další výkaz či dokument navíc je proto vnímán s velkou nelibostí. Zde by se nyní měly soustředit snahy ministerstva. Dále by měly být konkretizovány možné způsoby realizace některých podpůrných opatření např. sdíleného dalšího pedagogického pracovníka nebo speciálního pedagoga. Zde ani školská poradenská zařízení nemají jasno v tom, jak v praxi postupovat. Ředitelé se pak mnohdy právem obávají, aby nebyli sankcionováni za rozhodnutí, která v době, kdy neměli dostatek informací, přijali. Čím více jasných instrukcí v této oblasti bude, tím lépe.

4. Mediálně velmi propíraným aktuálním tématem je informace (vyplývající z vyjádření Moravskoslezského a některých dalších krajů), že financování inkluze funguje mnohdy na úkor mzdových prostředků pedagogických pracovníků. Můžete se k této domněnce vyjádřit?

Informaci jsme zaznamenali, ale neznáme detaily. Z důvodové zprávy k zatím poslední novele vyhlášky č. 27/2016 Sb. naopak vyplývá, že část prostředků na platy asistentů pedagoga byla ve skutečnosti použita na jiné účely, přičemž ve významné míře se jednalo o nenárokové složky platů učitelů. Bude tedy třeba udělat pečlivou analýzu všech dostupných dat, aby bylo možné vyvodit jednoznačný závěr.

5. Z nedávno proběhlého průzkumu (Rok poté) vyplývá, že velkým stávajícím problémem celého systému je především nedostatek asistentů jak pro postižené, tak i pro nadané děti. Lze daný problém v rámci stávající legislativy řešit?

Určitě jde minimálně navýšit počet kvalifikačních kurzů pro asistenty pedagoga, zde poptávka dlouhodobě převyšuje poptávku. Je třeba zdůraznit, že s kvantitou by měla jít ruku v ruce i kvalita. V delším horizontu by rozhodně mělo dojít ke změnám v kvalifikačním vzdělávání asistentů pedagoga směrem k zajištění vyšší kvality jejich profesní přípravy. Určitým a dle našeho soudu významným faktorem je i současná velmi nízká nezaměstnanost a růst mezd v komerčním sektoru. Práce asistenta pedagoga je velmi málo placena, navíc ji může vykonávat velmi široké spektrum lidí od vysokoškoláků po osoby se základním vzděláním. Lidé s vyšší kvalifikací si často raději zvolí jistotu za vyšší peníze než nejistotu (doporučení k financování je vystavováno na dva roky) za nižší mzdu. Tato volba je velmi logická a proto je třeba si vážit těch, kteří si i přes všechny překážky tuto profesi zvolí a vykonávají ji v prospěch dětí, které se bez jejich podpory neobejdou. Zde vnímáme bohužel jako velmi negativní zatím poslední změnu vyhlášky, kterou byly zavedeny dvě platové třídy pro asistenty pedagoga podle kvalifikace, snížen platový tarif a současně byla zavedena vyšší variabilita úvazků se stanoveným poměrem přímé a nepřímé pedagogické činnosti 1 : 9. To může současné asistenty i budoucí zájemce ještě více odradit.

6. Cítíte sami (Vaše organizace) nějaké další problémy, které považujete za zcela zásadní?

Aktuálně považujeme za zásadní záměr ministerstva odložit účinnost nového systému financování regionálního školství, opět se tak prodlouží období nejistoty, jak nakonec tato taktéž zásadní reforma ve výsledku dopadne. Současně se zde otevírá prostor pro hledání možností, jak např. financování konkrétních podpůrných profesí (asistentů pedagoga, speciálních pedagogů a psychologů) zakomponovat do základního financování škol, aby jejich působení ve škole nebylo závislé na přítomnosti konkrétního žáka, jehož prostřednictvím byly škole poskytnuty prostředky na úhradu jejich mezd. Poradenští pracovníci by tak již jen doporučovali konkrétní časové dotace podpory pro jednotlivé žáky či skupiny žáků.

7. Z mnoha průzkumů, ale i vyjádření především ředitelů škol a pedagogů vyplývá, že se samotnou inkluzí nejsou příliš ztotožněni. Mohli byste nejen těmto lidem vysvětlit, proč je inkluze pro celý systém vzdělávání natolik důležitá?

Základním principem inkluzivního vzdělávání je podpora maximálního rozvoje vzdělávacího potenciálu každého žáka. Troufám si říci, že s tímto principem málokdo nesouhlasí. Škola by měla každému dítěti pomoci maximálně rozvinout jeho talenty, které nemusejí být vždy spojovány pouze s vynikajícími akademickými výsledky, ale i osobnostně sociálními a praktickými dovednostmi. Každé lidské společenství je ve své podstatě velmi heterogenní a velmi rozmanité jsou i vzdělávací potřeby žáků v každé třídě. Nemusí být ani přítomen žák se SVP, aby možnosti a schopnosti jednotlivých žáků byly diametrálně odlišné. Příkladem může být míra schopnosti přijímat informace sluchovou cestou. Někteří žáci si zapamatují téměř vše, co učitel říká, jiní téměř nic, přestože se snaží stejně. Co žák, to také jiné předchozí zkušenosti, na které jsou nové informace navazovány. Různost ve společnosti je normou a na tuto normu je třeba děti připravit. To, že některé děti ze škol vyčleníme (ať již se SVP, romské nebo nadané), způsobí, že se ani ony ani jejich vrstevníci nenaučí společně žít. V budoucnu to pak vytváří již velmi těžko řešitelný problém. Inkluzivní vzdělávání je totiž jediným účinným receptem na podporu společenské soudržnosti a předcházení nenávisti či diskriminaci vůči skupinám či jednotlivcům, což je obzvlášť v současné době velmi aktuální. Lidé se bojí toho, s čím nemají zkušenost. Tak se dříve mnozí báli osob se zdravotním postižením, protože ti byli komunistickým režimem zavíráni do ústavů popř. internátních speciálních škol. Dnes je jejich přítomnost ve společenském prostoru natolik běžnou realitou, že ji mnozí ani nepostřehnou.  Generace osob s postižením vyrůstající v době totality byly často od nejútlejšího věku zbaveny možnosti vytvářet si vztahy s členy vlastní rodiny. Dnešní generace rodičů si jen těžko dokáže představit, že by své tří popř. šestileté dítě museli poslat na internátní školu a měli možnost ho vídat pouze o víkendech a prázdninách. Naší trvalou snahou je, aby každé školou povinné dítě mělo vytvořené podmínky pro vzdělávání ve své spádové škole. Právo na vzdělávání ve spádové základní škole zavedl školský zákon v roce 2004. Novela z roku 2016 přinesla po dlouhých letech kritiky podporu dětem i školám, aby pro naplnění tohoto zákonného práva mohly být vytvořeny adekvátní podmínky. Současně nebyla zrušena možnost vzdělávání ve speciální škole či třídě pro děti, pro které by vzdělávání v běžné škole nebylo nejlepší volbou. Zde někteří stále šíří nepravdivé informace, že všechny děti s postižením musejí nejprve nastoupit do běžné školy a teprve když selžou, mohou být přijaty do speciální. Tak tomu není, dítě může dostat doporučení k zařazení do speciální školy rovnou, aniž by do běžné školy nastoupilo, pokud je zjevné, že ani podpůrná opatření nemohou dostatečně pomoci.

8. Závěrem bychom Vás ještě chtěli vyzvat, zda byste nemohli našim čtenářům představit Vaši organizaci a případně popsat rozsah jejich služeb.

Naše odborná společnost je střechovou organizací sdružující akademické pracovníky, neziskové organizace, ředitele a učitele škol, pracovníky poradenských zařízení, rodiče dětí se SVP i mladých osob s handicapem, jejichž společným cílem je podpora rozvoje dostupného kvalitního vzdělání pro všechny děti, včetně dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Podporujeme přijímání systémových změn, poskytujeme metodickou podporu a poradenství školám i rodičům, realizujeme vzdělávací akce pro pedagogické pracovníky i širší veřejnost. Spolupracujeme s pedagogickými fakultami v podpoře přípravy budoucích učitelů, kde se zaměřujeme především na propojování studentů s odborníky z praxe. Dále realizujeme výzkumná šetření a provádíme analýzy dat o vzdělávacím systému, přinášíme také důležité poznatky mezinárodních výzkumných týmů a v neposlední spolupracujeme se zahraničními partnery při přípravě inovativních vzdělávacích programů např. v oblasti podpory vzdělávání žáků s poruchami chování.

Závěrem bychom chtěli paní místopředsedkyni velice poděkovat za její čas a ochotu.

PhDr. Lenka Felcmanová, Ph.D.

místopředsedkyně

Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání