Položili jsme několik aktuálních otázek týkajících se oblasti vzdělávání Asociaci krajů. Zde přinášíme příslušné odpovědi na uvedené otázky.

1.)   Kraje, jakožto zřizovatelé středních a vyšších odborných škol nesou značnou zodpovědnost za jejich řízení a samozřejmě kvalitu. Kromě Vás v daném segmentu působí také soukromé a církevní školy. Jak se Vaše asociace staví k dané konkurenci?

Naším hlavním cílem je kvalita poskytovaného vzdělávání a není rozhodující, jestli se jedná o školu zřizovanou krajem nebo jiným zřizovatelem. Zde ovšem musíme konstatovat, že sumárně školy zřizované kraji dosahují mnohem lepších výsledků, než školy jiných zřizovatelů, například ve výsledcích u maturitních zkoušek. Nelze všechny takříkajíc házet do jednoho pytle a velice si vážíme kvalitních soukromých a církevních středních škol, ale pomyslné žebříčky úspěšnosti u maturit jednoznačně ukazují, že poslední místa obsazují právě školy soukromé. Zde navíc narážíme na další problém, kterým je téměř neregulovaná nabídka stávajících středních škol jiných zřizovatelů. Kraje přistupují velice rozumně a citlivě ke vzdělávací nabídce svých škol a snaží se reagovat na potřeby trhu práce a demografický vývoj populace. Mimochodem především právě negativní demografický vývoj byl impulsem pro optimalizaci sítě krajských středních škol, která proběhla ve většině krajů a nebyla vůbec jednoduchá, kdežto kapacity škol jiných zřizovatelů a jejich nabídka je regulována jedině pomocí kapacit v rejstříku škol, které ovšem byly ve většině případů nastaveny v devadesátých letech minulého století na úplně jiné počty žáků (od té doby je nyní o třetinu méně žáků v populaci) a nyní nejsou nikým regulovány.

2.)   V posledních dnech rezonuje českými médii problematika tzv. cut-off score, jejímž iniciátorem je Karlovarský kraj. Předpokládáme ale, že pro daný návrh jsou i ostatní české a moravské kraje. Mohli byste nám stručně nastínit, proč považujete tento prvek za tak zásadní a vedoucí ke zkvalitnění středního školství?

V prvé řadě zdůrazňujeme, že jsme si vědomi toho, že cut-off score není samospasitelné a ono jediné samozřejmě nevyřeší kvalitu vzdělávání. Zároveň je zřejmé, že kraje podnikají veliké množství konkrétních kroků ke zlepšení kvality vzdělávání kolikrát nejen ve svých školách. Základní důvody pro zavedení cut-off score jsou tyto:

- snižující se úspěšnost žáků u maturitních zkoušek

- nízká kvalita některý žáků přijímaných do maturitních oborů vzdělání

- třetina středních škol bere žáky bez ohledu na výsledek v jednotných testech, respektive berou všechny uchazeče klidně s nulovým bodovým ziskem z testů

- smysluplné dotažení původního záměru zavedení jednotných přijímacích zkoušek. Je naprosto přirozené si stanovovat hranici úspěšnosti u jakékoliv zkoušky. Realizovat jednotné zkoušky a nemít stanovenou hranici úspěšnosti nám připadá nesmyslné, navíc pokud lze tyto testy legálně obejít v dalších kolech přijímacího řízení, kde k nim ředitelé nemusí vůbec přihlížet, považujeme celý proces přijímacího řízení za takový bezzubý a polovičatý

- náklady státu na realizaci jednotných přijímacích zkoušek (v roce 2017 náklady CERMATU na tuto aktivitu byly téměř 18 mil. Kč) jsou částečně devalvovány tím, že k třetina škol stejně vezme všechny uchazeče

- náklady státu na vzdělávání žáků – průměrný normativní náklad státu na jednoho žáka v maturitním oboru vzdělání je za 4 roky cca 250 tis. Kč. Pokud se žák vzdělává 4 roky (zpravidla i déle), stát na jeho vzdělání vynakládá prostředky a následně tento žák neukončí úspěšně střední školu, jedná se o neefektivní vynaložení státních prostředků. Mimochodem ročně je takovýchto žáků cca 5000. A pokud toto stát umožňuje tím, že povoluje nabírat žáky do maturitních oborů, kteří jednoznačně nemají potenciál na jeho dokončení, vnímáme to jako selhávání systému. Navíc k normativním nákladům by se daly připočíst ještě náklady provozní.

- zvýšení motivace uchazečů o dosažení lepších výsledků

3.)   Jaké další opatření byste rádi aplikovali do české vzdělávací soustavy, tak aby se zvýšila jeho kvalita?

Těch bodů by bylo mnoho, takže uvedeme jen několik. Zásadní je podporovat pedagogy, protože právě oni, jsou tím nejzásadnějším prvkem v celém vzdělávacím systému, takže podporovat zvyšování platů pedagogů, jejich profesní rozvoj, podporovat kvalitní přípravu pedagogů na vysokých školách a hlavně snažit se zvýšit společenskou prestiž učitelského povolání. Jako velice důležité vnímáme také snižování administrativy. Dalším bode může být přizpůsobení obsahu oborů požadavkům zejména trhu práce, nebo také částečná redukce počtu oborů vzdělání tak, aby absolvent byl šířeji uplatnitelný. Dále by to mohlo být plošné testování žáků v 5. a 9. ročnících základních škol, které by v budoucnu mohlo nahradit přijímací zkoušky na střední školy. Důležité bude také, jak se stát postaví ke sladění nabídky oborů vzdělání s požadavky trhu práce, tedy jestli stát úplně neztratí ambici regulovat počty otevíraných tříd v jednotlivých oborech vzdělání dle aktuální situace. Můžeme se také bavit o snižování počtu žáků ve třídách.

4.)   Jak hodnotíte stávající vládu ve vztahu k řízení vzdělávací soustavy?

Myslíme si, že stávající vláda podniká řadu prospěšných kroků, které podporujeme. Možná bychom si představovali v některých oblastech větší pochopení pro návrhy krajů a nebo také větší aktivitu a rychlejší posun v určitých bodech, ale je třeba se dívat na situaci realisticky.

5.)   Popište svůj postoj k následujícím uvedeným tématům:

a) Inkluze – názory napříč kraji jsou velice pestré. Podporujeme komplexní revizi systému inkluze, kterou avizoval pan ministr. Samozřejmě, že nikdo není proti začleňování zdravotně postižených žáků do běžných tříd. Komplikovanější už je otázka začleňování žáků s mentálním postižením, tedy hlavně s lehkým mentálním postižením. Obecným problémem v této oblasti byla enormní administrativní náročnost pro všechny články systému a také některá nastavená tvrdá regulační opatření.

b) Reforma financování regionálního školství – obecně se dá říci, že nejsme proti reformě financování regionálního školství. Jsme rádi, že došlo k jejímu odložení o rok a doufáme, že bude lépe připravena. Co nám na reformě vadí asi nejvíc je přenesení kompetencí do centra, protože si myslíme, že proces by měl být přesně opačný, tedy snažit se kompetence přesunovat co nejblíže ke koncovým subjektům, tedy decentralizovat.

c) Povinné přijímací zkoušky do maturitních oborů SŠ – většina byla zmíněna již výše ke cut-off score. Dovedeme si představit, že v budoucnu budou povinné přijímací zkoušky nahrazeny centrálními testy na základních školách. Určitě dává větší smysl hodnotit na výstupu, než na vstupu, a to i kvůli větší identifikaci základních škol s výsledky jejich žáků. Jako ideální stav si dovedeme představit testování žáků v koncových uzlech základního školství, které se navíc posune na konec školního vyučování (červen) tak, ať žáci v posledním ročníku ZŠ mají motivaci se vzdělávat téměř až do úplného konce, k tomu elektronickou přihlášku, vyznačení preferované školy atd. Ke všemu ovšem vede dlouhodobá debata navíc s nejistým výsledkem ve schvalovacím procesu, proto také navrhujeme relativně jednoduché a elegantní řešení v podobě cut-off score.

d) Povinná maturitní zkouška z matematiky – povinná maturitní zkouška z matematiky je legislativně schválena a takto je k ní třeba přistupovat. Zcela jistě musí být masivní podpora státu vedoucí ke zkvalitnění výuky tohoto předmětu, navíc doprovázená debatou ohledně obsah tohoto předmětu a požadavcích na výstupu. V současně nastaveném systému by možná mohlo dojít k drobným úpravám v seznamu oborů vzdělání, ve kterých bude povinná maturita z matematiky, hovoříme například o pedagogických oborech.

e) Víceletá gymnázia – víceletá gymnázia již mají v našem vzdělávacím systému tradici. Podíl žáků odcházejících na víceletá gymnázia je v naprosté většině krajů, mimo Prahu, podobný a adekvátní. Problémem může být neschopnost systému reagovat na demografické výkyvy. V případě poklesu populace jsou snahy o regulaci nabízených míst ve víceletých gymnázií velmi obtížné, jelikož v případě snížení počtu otevíraných tříd v krajských školách se uchazeči ve velké míře přesunou do víceletých gymnázií soukromých, které mají nevyužitou kapacitu.

f) Duální příprava – spíše se bavme o zavádění prvků duálního vzdělávání. V několika krajích probíhají tyto aktivity trochu spontánně, proto do budoucna by bylo vhodné tyto aktivity formalizovat a také legislativně uchopit.

g) Uplatnění absolventů na trhu práce – bylo zodpovězeno v otázkách výše

7.)   Co považujete za největší současný problém českého školství?

Nedostatek finančních prostředků směřujících do školství. Byť se rozpočet MŠMT zvyšuje, mohl by nárůst být výraznější. Cílem by měla být snaha o dosažení alespoň průměrného podílu výdajů státu na vzdělávání jako procento HDP v rámci OECD.

8.)  Závěrem ještě jedna osobní otázka. Pokud máte zájem o další spolupráci s naším portálem, budeme velmi rádi za jakékoliv Vaše připomínky, případně za jakékoliv konkrétní návrhy k prohloubení spolupráce.

Děkujeme za nabídku, v případě zájmu Vás budeme kontaktovat.

Závěrem bychom chtěli Asociaci krajů velice poděkovat za jejich čas a ochotu.