Položili jsme několik aktuálních otázek týkajících se oblasti vzdělávání předsedovi Asociace ředitelů církevních škol ČR panu Jiřímu Vojáčkovi. Zde přinášíme příslušné odpovědi na uvedené otázky.

Dobrý den pane Vojáčku, jste pro mnohé naše čtenáře známou osobností českého školství, konkrétně pak předsedou Asociace ředitelů církevních škol ČR. Je zjevné, že Vás většina našich čtenářů zná, přesto bych Vás na úvod našeho rozhovoru požádal o krátké seznámení s Vaší osobou a rovněž s organizací, jíž zastupujete.

Je mi 53 let a ve školství se pohybuji celý svůj profesní život. Nejprve jsem několik let učil odborném učilišti a posléze pak na gymnáziu. V současnosti působím v roli ředitele Biskupského gymnázia, církevní základní školy, mateřské školy a základní umělecké školy Hradec Králové. Naše organizace AŘCŠ, v jejímž čele mám tu čest stát, zahrnuje v zásadě všechny ředitele církevních škol, bez ohledu na jednotlivé denominace. Jejími členy jsou ředitelé křesťanských a židovských škol v počtu přesahujícím 120 členů. Do našich škol chodí cca 1,5% populace.

Nyní již k samotným odborným tématům. V současné době rezonuje v oblasti českého školství hned několik „kauz“, které poměrně značně rozdělují nejen odbornou, ale v podstatě veškerou českou společnost. Jedním z takovýchto témat je inkluze. Nejeden ze známých českých politiků (včetně pana prezidenta) ji pak přímo považuje za škodlivou pro českou společnost. Jaký pohled na danou problematiku máte Vy?

Zvýšenou míru začleňování dětí se vzdělávacími problémy a různými hedikepy považuji za celkem logický krok v celkovém vývoji naší společnosti, výhrady však mám k radikalitě s níž se k tomuto poměrně žádoucímu trendu přistupuje a k neuváženosti s jakou se omezují speciální školy. I v naší škole máme totiž několik příkladů, kdy se všichni (rodiče, učitelé i pracovníci poradny) shodnou na tom, že by pro vývoj daného dítěte byla nejlepší speciální škola, ale legislativa neumožňuje tuto zjevně nejlepší vzdělávací cestu. Na druhou stranu je řada případů, kdy se začleňování daří a je pro děti přínosné a zvyšuje jim šance v jejich dalším životě.

Obdobně sporným tématem pak je oblast přijímacího řízení do SŠ. Považujete stávající systém za optimální, pokud ne, jaké změny byste v něm navrhovali?

Asi je potřeba říci, že neexistuje systém, který by vyhovoval všem školám. Jednotné přijímací zkoušky mají zjevná pozitiva, ale nápad aby bylo pro všechny zavedeno jednotné cut off score považuji za škodlivý a zavánějící sociálním inženýrstvím nejhrubšího zrna.

Do třetice pak problematika tzv. státní maturity. Ptáme se Vás v podstatě na totéž, co v minulé otázce.

Málokdo si uvědomuje, že problém maturit úzce souvisí s další mimoškolní legislativou, protože právě maturita je podmínkou pro výkon určitých profesí nebo i živností a proto není úplně reálné, aby existovalo několik úrovní a typů maturit, ačkoli by to bylo z hlediska školství rozumné. Maturita také neplní úlohu jakési vstupenky na vysoké školy, jak bylo původně asi zamýšleno. Zajímavou skutečností pak je, že výsledky školní části maturity dost přesně kopírují výsledky společné (tedy státní) části. A nakonec je potřeba říci, že neustálé změny pravidel jsou pro školy i žáky velmi špatné.

Jste předsedou Asociace ředitelů církevních škol ČR, jak se díváte na české školství z pohledu církevních škol? Jsou podmínky upravené státem pro Vaše školy dostatečné? Pokud ne, představte nám svou vizi optimálního vztahu mezi státem a církevním školstvím.

V zásadě se dá říci, že vztah mezi církevními školami a státem je korektní. Nechceme žádná privilegia nebo výhody, jsme však přesvědčeni, že školy, které plní stejné podmínky a kritéria by měly být financovány srovnatelně. V současnosti nás trápí ta skutečnost, že jsou naši učitelé placeni hůře než na veřejných školách, protože zvyšování platů ve „státním školství“ se nám promítne do příspěvku až s často více než ročním zpožděním. Církevní školy podle téměř všech statistik a hledisek vykazují o trošku lepší výsledky než školy veřejné. Současně jsou otevřeny všem dětem a poskytují své služby nejen dětem z křesťanských či židovských rodin. Naše školy buď nevybírají školné nebo jen symbolické, či mírné, na úrovni několika stokorun měsíčně.

Souhlasíte se stávajícím systémem zápisu církevních škol do školského rejstříku? Pokud ne, zajímal by nás Váš návrh, jak byste si tento zápis nejlépe představovali?

Systém zápisu považuji za přijatelný, chápu totiž, že stát reguluje množství škol v území. Existence a fungování neveřejných škol vnáší do školského systému jednak inovativní prvky a také aspoň částečnou konkurenci, která je pro zdravé fungování jakéhokoliv systému velice potřebná. Uvítal bych proto jisté uvolnění a zmírnění podmínek.

Chtěli bychom Vás vyzvat, abyste našim čtenářům ve zkratce (svými slovy) vysvětlili přidanou hodnotu církevních škol pro vzdělávací soustavu. Poměrně často se totiž setkáváme s negativními vyjádřeními na adresu církevních škol, zvláště od některých politických stran.

Církevní školy se především snaží dobře vzdělávat, dále pak jsou nositeli tradice, na které stojí naše evropská civilizace a usilují o to tuto tradici přiblížit svým žákům. Usilují také o formaci svěřených dětí v souladu s křesťanskou etikou. Současně chceme připravovat děti pro úskalí i výzvy dnešního i budoucího světa.

Od příštího roku pak můžeme očekávat změnu ve financování regionálního školství. Řada politiků se však již nechala slyšet, že by si dokázali představit podstatné změny v této reformě, popřípadě celé její zrušení. Co si o tomto záměru myslíte? Jak se vůbec na samotnou reformu díváte?

Nový způsob financování nepovažuji za příliš šťastný, bude neefektivní a zakonzervuje ty horší prvky systému. Nepovede k tomu, aby se školy snažily být inovativní, ale k tomu, aby každý ředitel „co nejlépe“ vykázal výkony. 

Samostatnou kapitolou pak je oblast odměňování jak pedagogických, tak i nepedagogických pracovníků. Pokud byste měl tu pravomoc rozhodnout, jak by měly být tyto osoby odměněny, podělte se s námi o to. Souhlasíte se stávajícím vývojem v dané oblasti?

Jednoznačně souhlasím s tím, aby učitelé byli odměňováni výrazně lépe. České školství potřebuje schopné a kvalitní učitele a současná platová úroveň není pro mladé lidi moc lákavá. Vidím to podle toho, kam míří chytří a pracovití studenti z našeho prestižního gymnázia. Také je čím dál tím obtížnější najít učitele zejména přírodovědných a technických předmětů a matematiky. Pokud  se něco zásadního nezmění, ocitne se naše školství ve veliké personální krizi.

Jak celkově vidíte směřování vzdělávací politiky v naší zemi?

Časté změny koncepce, nedomyšlené reformy a málo peněz ve školství, logicky vedou k tomu, že české školství zaostává.

Co považujete za největší problémy českého školství, popřípadě kdo a proč mu škodí?

Mám za to, že nejvíce mu škodí neochota a neschopnost používat inovativnější a modernější metody, velice nevhodná je současná podoba zákona o pedagogických pracovnících a za třetí pak neustálé změny koncepce a pravidel. Téměř neuběhne školní rok, aby se neměnila podoba přijímacích zkoušek nebo maturit a přitom to jsou základní parametry podle nichž se žáci a studenti připravují pro další studium.