Dobrý den pane Kanio, jste pro mnohé naše čtenáře známou osobností českého školství. Je zjevné, že Vás většina našich čtenářů zná, přesto bych Vás na úvod našeho rozhovoru požádal o krátké seznámení s Vaší osobou a rovněž s organizací či organizacemi, které zastupujete.

Je mi 26 let, žiji v Brně, kde máme rovněž hlavní kanceláře JK Education, což je vzdělávací skupina, která provozuje poradenskou agenturu zaměřenou na zprostředkování studia na kvalitních zahraničních středních a od letoška i vysokých školách. V rámci agentury organizujeme rovněž každý říjen vzdělávací veletrhy zahraničních škol v Praze, Bratislavě, Budapešti, Varšavě a letos přidáváme i Vídeň. Dále provozujeme Pražské humanitní gymnázium, což je čtyřleté a osmileté soukromé gymnázium v Praze. Nejnovějším projektem je síť mezinárodních škol American Academy, což jsou mezinárodní školy, kde se vyučuje pouze v angličtině na bázi amerického systému. Tyto školy již fungují v Praze, Brně a v září otevíráme v Bratislavě. Našim cílem je nabízet komplexní portfolio služeb a produktů, které chceme nabízet rodičům, kteří jsou nespokojeni, nejen v České republice, s tím, jak vypadá status quo v rámci školství a vzdělávání.

Nyní již k samotným odborným tématům. V současné době rezonuje v oblasti českého školství hned několik „kauz“, které poměrně značně rozdělují nejen odbornou, ale v podstatě veškerou českou společnost. Jedním z takovýchto témat je inkluze. Nejeden ze známých českých politiků (včetně pana prezidenta) ji pak přímo považuje za škodlivou pro českou společnost. Jaký pohled na danou problematiku máte Vy?

Musím říci, že na toto téma nemám zcela vyhraněný názor. Například v americkém systému a tedy i na našich amerických školách to funguje tak, že na školu chodí děti s různým nadáním, různě akademicky silní a slabý, nicméně v rámci školy jsou rozděleni do úrovní předmětů, které odpovídají jejich úrovni. Například tedy studenti v rámci matematiky mají na výběr několik předmětů a část těchto předmětů je nabízena v několika úrovních. To si myslím, že je nejlepší systém a je to vlastně kompromis mezi původním stavem a dnešním stavem po inkluzi. To o čem mluvím já je svým způsobem sociální inkluze, kdy ty velice různé děti chodí do jedné školy, komunikují spolu, možná spolu mají jeden, či dva předměty, ale ve většině předmětů jsou spolu ve třídě s dětmi, kteří jsou na podobné úrovni jako oni, což je obrovská výhoda i pro učitele samotné. Mít ve třídě v průměru 15 studentů, tak jako máme my na American Academy a k tomu 15 studentů, kteří jsou víceméně na podobné úrovni, je pro sen velké části učitelů a my tento sen u nás žijeme. Myslím si, že to je nejlepší možný přístup k inkluzi. Chceme totiž, aby děti bez ohledu na to, jak jsou akademicky nadané, nebyli sociálně segregovány, zase na druhou stranu nechceme, aby se navzájem děti brzdily ve třídách vzhledem k tomu, že je tam zastoupeno obrovské množství „výkonnostních“ skupin. Americký koncept to řeší výborně.

Obdobně sporným tématem pak je oblast přijímacího řízení do SŠ. Považujete stávající systém za optimální, pokud ne, jaké změny byste v něm navrhovali?

Upřímně řečeno jediné čeho dosáhnete tím, že představíte standardizované, centralizované testy, které vytváří stát, je že vykvete obrovský business s přípravnými kurzy a programy. Pokládám toto opatření za asociální. Rovněž nerozumím logice, kdy díky RVP se školám dala poměrně velká volnost v tom, jak a co chtějí vyučovat, ale na druhé straně jim stát říká, že si nemohou vybrat své studenty na základě kritérií, které odpovídají danému profilu školy. Stejně pokud ty studenty, kteří se nedostanou v prvním kole, chcete v druhém kole přijmout, tak je přijmete. Já bych přijímací řízení nechal na školách samotných. Například na našich American Academy, vzhledem k tomu, že to jsou mezinárodní školy mimo český systém, nemáme centralizované přijímačky od CERMATu, ale máme vlastní přijímací řízení. Vzhledem k naší koncepci jsme si identifikovali vstupní parametry, kterými musí každý student úspěšně projít – test z matematiky, angličtiny, pohovor, esej. Nicméně jejich podobu si určujeme samozřejmě sami. Centralizované přijímačky bych klidně zrušil.

Do třetice pak problematika tzv. státní maturity. Ptáme se Vás v podstatě na totéž, co v minulé otázce.

V ideálním světě by měla být kvalita jednotlivých škol taková, že jim natolik důvěřujeme, že to necháme na nich. Nicméně rozumím tomu, že tento přístup, stejně asi jako každý přístup, má velké množství problémů. Jsem pro, aby stát určil nějakou minimální hranici, ideálně z českého jazyka a anglického jazyka, ale aby zbytek předmětů určovalo to, na jaké škole studenti studují a aby měli na výběr. Nemyslím si, že je rozumné centrálně implementovat do systému povinnou zkoušku z matematiky, když panuje poměrně velká debata o tom, jak matematiku učit, co učit a na kolik ji část studentů potřebuje. Dokud nebudou mít školy peníze a prostory na to, aby stejně jako u jazyků, třídy matematiky dělily podle úrovně, aby každý student dostal co možná nejindividuálnější službu a přístup, tak jsem proti plošnému zavedení matematiky jako maturitního oboru.

Od příštího roku pak můžeme očekávat změnu ve financování regionálního školství. Řada politiků se však již nechala slyšet, že by si dokázali představit podstatné změny v této reformě, popřípadě celé její zrušení. Co si o tomto záměru myslíte? Jak se vůbec na samotnou reformu díváte?

Neznám detaily této reformy, jelikož jediná naše škola, která dostává dotace od státu je naše Pražské humanitní gymnázium, takže se touto problematikou příliš nezabývám. Umím si představit, že stejně jako u našich American Academy, tak i u Pražského humanitního gymnázia, bychom dobře fungovali bez dotací. Nicméně co se týče systému, tak bych byl obecně proto, aby financování motivovalo školy k tomu, aby měli ve třídách menší množství žáků než mají doteď a aby byly motivováni nabízet další a zajímavější předměty. Pokud to nová reforma financování umožní, tak výborně, pokud ne, tak ponechejme status quo.

Samostatnou kapitolou pak je oblast odměňování jak pedagogických, tak i nepedagogických pracovníků. Pokud byste měl tu pravomoc rozhodnout, jak by měly být tyto osoby odměněny, podělte se s námi o to. Souhlasíte se stávajícím vývojem v dané oblasti?

Myslím si, že je velice správně to, že školám prostřednictvím normativů přichází stále více peněz na mzdy pedagogických a nepedagogických pracovníků. Zvyšování platů je důležité. Samozřejmě je potřeba dohlédnout na to, aby školy skutečně většinu těchto prostředků na platy využily. Já si umím představit, že ideálním průměrným platem v rámci základního a středního školství by mělo být něco kolem 40 000 kč hrubého a v okamžiku kdy se na tuto hranici dostaneme, tak by se mělo začít investovat do kapacit škol tak, aby školy mohly zmenšovat průměrný počet žáků ve třídách a mohly ty třídy dělit dle úrovní studentů.

Určitě nejen Vás, ale v podstatě všechny osoby, které ve školství působí, trápí spousta věcí spjatých se současným školstvím. Co trápí nejvíce Vás?

V podstatě já akceptuji ten současný stav a nedělám si iluze, že by se co se týče byrokracie něco změnilo. Nás nyní čeká na Pražském humanitním gymnáziu návštěva České školní inspekce, kterou jsme sami zavolali, jelikož školu jsme před více než 3 lety převzali ve velice špatném stavu, jak finančním, tak co se týče inspekčních zpráv. Pevně věřím, že Inspekce bude objektivní a nestranná. Jinak musím říci, že například chovám ve velké úctě lidi, se kterými na Ministerstvu spolupracujeme v rámci řízení na povolení našich American Academy. Uznání mezinárodní školy je velice komplikovaný proces, nicméně objektivně musím říci, že na Ministerstvu jsou skutečně extrémně profesionální, věcní a vstřícní v rámci možností. Takže bude to znít zvláštně, ale co se týče mých škol, tak jsem spokojen a jedinou překážkou či brzdou, jsme si my sami.

V kontextu s minulou otázkou by nás zajímalo, co anebo kdo podle Vás nejvíce brzdí či škodí českému školství?

Vidím tu dvě skupiny, první skupinou je Ministerstvo školství v čele s ministrem Plagou, kterého podporuji jak se dá a kde se dá, spolu s odbornou veřejností a na druhé straně barikády stojí část politické reprezentace u kterých lobbují průmyslové svazy a továrníci. První část by nejraději vytvořila systém, ve kterém bude mít na dobré vzdělání šanci velká část obyvatelstva a chtějí postupně směřovat ke školství, které vidíme například ve Skandinávských zemích. Druhá skupina naopak tvrdě prosazuje své zájmy tak, aby jim stát, respektive vzdělávací systém, dlouhodobě chrlil levnou pracovní sílu. Myslím si, že je velice důležité, abychom se všichni jasně a zřetelně postavili za ministra školství.

Jak celkově vidíte směřování vzdělávací politiky v naší zemi?

Já jsem spokojen s tím, že se nemusím hrozit toho, když vidím někde na internetu rozhovor s ministrem školství. Myslím si, že v současné době, pokud nebudu zmiňovat útoky průmyslníků a továrníků, tak je to na dobré cestě. Vznikají velice zajímavé progresivní soukromé školy, do této skupiny si dovolím zařadit i naše školy a díky tomu vzniká poměrně rozsáhlá společenská i odborná debata, jelikož je vidět, že poptávka po progresivnějším a modernějším přístupu tu je a rodiče jsou ochotni za ni platit hodně peněz. Čili věřím, že v kombinaci s tímto tlakem zespoda, se zvyšováním platů a s velice rozumnými a kompetentními lidmi na Ministerstvu, pokud se nic do dalších voleb nestane, budeme na dobré cestě.

Závěrem by určitě nejen nás zajímalo, jaké jsou Vaše další plány v oblasti školství a vzdělávání? Pokud byste chtěl naším čtenářům sdělit cokoliv dalšího, na co jsme v tomto interview pozapomněli, byli bychom rádi, pokud byste tak učinil nyní.

Plány JK Education jsou poměrně jednoznačné, chceme nadále rozšiřovat naše poradenské služby a veletrhy do dalších zemí Evropy, jelikož věříme v to, že rodiče čím dál častěji jsou ochotni investovat do vzdělání svých dětí a tedy investovat do letních či dlouhodobých pobytů v zahraničí v rámci základní, střední či vysoké školy. Dále samozřejmě usilovně pracujeme na tom, aby naše „start upové“ školy, kdy nejstarší z nich má třetí rok, byly personálně stabilizované a aby se posunovaly kupředu jak co se týče akademické kvality, tak ale také co se týče kvality prostředí a atmosféry, které na školách panují. Musím říci, že budovat vzdělávací skupinu, která má celou řadu různých projektů, od vlastních škol, po poradenskou agenturu a vzdělávací veletrhy je nesmírně komplexní a náročné. Především tedy zakládání a provozování nových škol. Nicméně kdyby to bylo jednoduché, tak to dělá každý a nás to baví. Takže určitě můžete za rok touhle dobou číst někde na internetu, že se zakládá American Academy in Vienna, nebo American Academy in Warsaw, nebo případně, že JK Education převzalo nějakou soukromou vysokou školu a chce do ní významně investovat.