1) Dobrý den, pane Münichu, jste velmi známou osobností v oblasti českého školství. Z daného důvodu bychom se Vás chtěli zeptat na několik otázek, které již dlouhodobě resonují nejen v odborných, ale i laických kruzích. Budeme velmi rádi za Vaše odpovědi. Úvodem bychom začali asi nejčastěji diskutovaným tématem, a to je oblast finančního ohodnocení českých pedagogů. Jak vidíte stávající vývoj a jak jej vnímáte v kontextu např. předchozích politických reprezentací?

Veřejné financování školství v Česku nebylo přinejmenším dvě dekády reálnou prioritou vlád. Česko se tak v mezinárodním srovnání ekonomicky vyspělých zemí spadlo podílem veřejných výdajů na HDP na úplné dno zemí vyspělého světa. Situace v regionálním školství je relativně horší než ve školství vysokém. Není těžké ověřit, že chybějící peníze zhruba odpovídají tomu, jak moc platy českých pedagogů zaostávají za ostatními vysokoškolsky vzdělanými zaměstnanci v zemi. Od roku 2015 [1] vývoj učitelských platů mapujeme v každoroční studii IDEA [1 | 2 | 3 | 4]. A důkladnému rozboru jsme podrobili i volební programy v roce 2017 [1]. Dlužno říci, že pozvolný obrat nenastal po krizi s rokem 2014, ale až po posledních volbách v roce 2017. A teprve až letos vláda poprvé dostala kuráž, již dost pod tlakem veřejného mínění, a nárůst výdajů na regionální školství zabudovala i do střednědobých rozpočtových výhledů na roky 2021 a 2022. V minulosti to vlády nedělaly, protože si nechávaly manévrovací prostor a pak se peníze hledaly na poslední chvíli.

2) O finance jde samozřejmě až na prvním místě. Myslíte si, že finanční prostředky vložené do českého školství jsou dostatečné a případně efektivně využité?

Veřejná finanční podpora českému školství je stále velmi nedostatečná. V mezinárodních srovnáních vyspělých zemí jsme na samém okraji. Vzhledem k tomu, že situace trvá již tak dlouho, máme co do činění s obrovským vnitřním zadlužením českého školství – jde o dluh, který sice není vidět v účetních knihách, ale který má a bude mít neblahé dopady v budoucnu [1 | 2]. Země do budoucna nebude prosperovat ekonomicky a kvalitou života obyvatel tak, jak by bývala mohla. Hovořím o horizontu desítek let, nikoliv pěti let.

3) Co, kromě vyšších platů podle Vás zvýší také kvalitu české vzdělávací soustavy?

Peníze samy o sobě samozřejmě vyšší kvalitu českého školství nezajistí. Ale více peněz je podmínka nutná. Bez nich se zásadnější kroky vedoucí ke zlepšování dělat nedají. Do školství je třeba začít lákat intelektuálně nejlepší část mladé generace a kvalitní a zkušené starší generace z jiných oblastí života a ekonomiky. Český učitelský sbor je relativně starý a čeká nás období intenzivních odchodů do důchodu. Naše loňská analýza IDEA [1] ukázala, že se výrazně zvýšila heterogenita mladých učitelů, kteří do školství přicházeli v posledních dvaceti letech. Systém je třeba nastavit tak, abychom si školy mohly kvalitní učitele vybírat a ne aby musely prosit na kolenou, aby se někdo postavil před katedru. Samozřejmě zde jde i o zvýšení kvality přípravy nových učitelů, což se se bez více peněz neobejde také. Čelíme velkému problému s nedostatkem kvalitních ředitelů škol a i zde jde jak o peníze tak kvalitu přípravy a dalšího vzdělávání.

4) Nemůžeme se vyhnout otázce, která v tuto chvíli rovněž rezonuje, a to je reforma financování škol. Myslíte si, že odklon od normativního financování je krok správným směrem?

Mám docela vážné pochybnosti. I proto, že systém byl navržen od zeleného stolu a nebyl, jak je bohužel v Česku zvykem, pilotně vyzkoušen v malém měřítku a rozsahu. Obávám se, že se starým systémem se sice zbavujeme jeho dobře známých nedostatků, ale že nový systém přinese problémy nové, jiné, které si dnes pouze nedokážeme domyslet.

5) V našem minulém rozhovoru jsme se Vás ptali na tři největší problémy současného školství. Tehdy jste uvedl nízké platy, dále neexistenci dostatečné společenské shody na dalším směrování českého regionálního školství a nedostatečně profesionální příprava nových regulací, tedy vyhlášek a zákonů. Nyní jsme v čase trochu dále. Podařilo se některý z problémů vyřešit, případně se vyskytl nějaký nový problém, který přesahuje svým významem výše uvedené?

Rok ani dva nejsou ve školství moc dlouhá doba. Změny tam neprobíhají tak rychle. Jedna mála věcí, kterou lze změnit rychle, je právě finanční podpora. Je ale naivní čekat, že hned uvidíme dopad. Dopady jsou stejně dlouhodobé, jako jsou dlouhodobé dopady škudlení na školství. Více peněz může působit především skrze pozvolný příliv nových kvalitních lidí do učitelských a ředitelských profesí. Dlužno říci, že  díky výraznějšímu růstu vládních výdajů na platy učitelů rostly poslední dva roky platy velmi dynamicky. Ale na druhé straně nesmíme zapomínat, že k tomu docházelo v období dlouho nevídaného ekonomického růstu po dlouhém období stagnace ekonomické tak platové. Navíc se dynamický růst učitelských platů odehrával v době, kdy rychle rostly platy i v ostatních profesích. Takže relativní pozice učitelů, a o tu jde především, se zlepšila jen málo.

Navíc ohledně cílového stavu relativních platů stále panuje velká nejistota. Dokladují to i současné nepřehledné tahanice mezi odbory a vládou ohledně toho, jak budou navýšeny platy od roku 2020. Dlouhodobá vize a její věrohodnost byly opět odsunuty stranou a s tím i pozitivní motivace pro mladé generace se na učitelství připravovat.

6) Nyní k tzv. obyčejným problémům. V médiích se neustále setkáváme s problémem povinné maturitní zkoušky z matematiky. Jak se na danou problematiku díváte Vy?

Viz. dále

7) Jak se celkově díváte na stávající model maturitní zkoušky?

Není to téma na stručnou odpověď. Systém státních maturit jako celek považuji za historicky překonaný a udržovaný hlavně z nostalgie a neschopnosti státu navrhnout a implementovat systém modernější. Krátká stresující zkouška na samotném konci po mnoha letech studia, která má tak zásadní životní konsekvence dnes nedává smysl. Nejsme schopni vymyslet a vytvořit systém nový, založený na průběžném sledování výsledků vzdělávání a umožňující větší rozmanitost v očekávaných výsledcích. V neschopnosti máváme žákům a učitelům nad hlavou bičem v naději, že se dostatečně vystraší a budou se lépe učit a lépe učit. Místo toho ale organizujeme závody v přípravě na úzce zaměřenou maturitní zkoušku. Zrušit však státní maturity jako celek hned a bez připravené funkční alternativy  by asi byla chyba. Místo nekonečných debat o pojetí státní maturity bychom měli pracovat na jejich nahrazení.

8) Obdobná otázka, jen k tématu tzv. jednotné přijímací zkoušky u maturitních oborů vzdělání?

Spíše než jednotný obsah zkoušky, který také unifikuje obsah vzdělání a vyvolává slepé dostihy v přípravě na přijímačky, jsme měli již dávno zrušit neefektivní systém dvou přihlášek a administrativní zátěže na straně škol. Měl se vytvořit národní informační systém, který by procesoval informace o školních preferencích žáků a prioritách škol ohledně žáků, a který by umožnil  podávat přihlášky v prioritním pořadí třeba na deset škol. Předpotopní systém, který u nás provozujeme, je znám svou neefektivností, nespravedlností a znevýhodňováním dětí se slabším sociálně-ekonomickým zázemím.

9) Pokud byste měl český systém srovnat se systémy jiných zemí. Jak by si podle Vás vedl?

Za málo peněz dokáže stále ještě stále dělat poměrně dost muziky. Výsledky českých žáků jsou dnes asi na průměru vyspělých zemí. Říkám asi, protože mezinárodní srovnání jako je PISA, TIMMS či PIRLS nám kompletní obrázek zdaleka nedávají. Šetření patnáctiletých PISA je totiž zaměřené na dovednosti praktické pro život, které mladí zdaleka nezískávají pouze ve škole. Informace z šetření TIMMS, které je zaměřeno na obsah vyučovaný ve školách, máme již přes deset let pouze informace o žácích čtvrtých tříd. Do sledování žáků osmých tříd, kde lze tušit větší nedostatky, se Česko dlouhodobě nehlásí podle hesla, co oči nevidí, to srdce nebolí. Domnívám se, že i když se nakrásně v dalších deseti letech podaří rozpočet na školství navyšovat tempem vyšším, než růst nominálního HDP, ještě dlouho bude na povrch vyplouvat obrovský kumulovaný vnitřní dluh systému.

10) Dalším mnohokrát již vytaženým problém je otázka tzv. víceletých gymnázií. Mají podle Vás ve stávajícím systému místo?

Rušit něco jenom proto, že nejsme schopni něco udělat s dominujícím zbytkem regionálního školství, by nebylo moudré. Pokácet strom je mnohem snazší než vysadit a vypěstovat nový.

11) Jak by podle Vás měla vypadat kvalitní škola?

To by bylo na dlouhé povídání…

12) Pokud bychom v našem rozhovoru na něco důležitého zapomněli a chtěl byste to našim čtenářům sdělit, zde je pro to ideální prostor.

Stranou zájmu ve stínu problémů  s nedostatkem učitelů byli dlouhou dobou ředitelé škol. V našem think tanku IDEA teď dokončujeme studii, která ukazuje, že máme zaděláno na obrovské problémy i zde [1]. Jejich nízká připravenost, přetížení administrativou, nízké platy, vysoký počet škol a tedy potřeba ředitelů, kterých je málo a navíc stárnou.

Ještě jednou děkuju za Vaše vyjádření a těším se na naši spolupráci.