Dlouhodobě se zabývám problematiku kurikulární reformy a nemohl jsem si nevšimnout (stejně jako všechny osoby v dané problematice znalé), že stávající úprava školského zákona v sobě nese poměrně významnou chybu. Jedná se konkrétně o to, že § 3 příslušného zákona předpokládá existenci Národního programu vzdělávání. Není účelem tohoto článku čitatele jakýmsi způsobem "poučovat" o legislativě, jde o to, aby bylo všem čitatelům jasné, o co se v příslušném problému jedná.

Již od roku 2004 zde tedy máme předpokládaný dokument, který by měl být zastřešujícím Vzdělávacím programem pro všechny ostatní vzdělávací programy (myšleno RVP i ŠVP). Laicky by se dalo hovořit o jakémsi základním stavebním kamenu českého školství.

Přeskočme fakt, že pokud by i příslušný střešní program vznikl, byl by zcela jistě vzhledem k nastaveným parametrům schvalování pod zásadním vlivem politiků. Položme si ale jednu otázku. Je takováto strategie potřebná? Bylo by vhodné vytvořit koncepci, která by zastřešovala cíle, které by byly totožné jak pro např. základní, tak i pro střední odborné vzdělávání? Podle mne zcela jistě ano. Současnou neexistenci tohoto programu považuji za zásadní problém nízké akceptace kurikulární reformy odbornou, ale i laickou veřejností. Absence jasného vymezení, co je cílem vzdělávání v české kotlině, kdo za to má nést odpovědnost anebo jak docílit těchto cílů, vytváří prostor pro různé interpretace těchto programů, pro zesložiťování v podstatě jednoduchých věcí apod.

Závěrem tohoto svého krátkého pojednání chci jen vyslovit určité přání. Nebojme se dokončit kurikulární reformu tak, jak byla navržena. Pokud tak neučiníme a zůstaneme tzv. na půli cesty, nikdy se nedozvíme, jestli by se opravdu do českých poměrů hodila. Já říkám ano, je potřeba dát jednotlivým školám a učitelům možnost učit "po svém", ale současně říkám, nastavme jim cíle a prostředky tak, aby je museli naplnit.