Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 41. Návrh uvede ministr školství, mládeže a tělovýchovy, pan Marcel Chládek, kterého nyní vidím přicházet a vítám ho tady v Senátu. Požádal bych ho tedy hned o uvedení tohoto návrhu zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek:  Já děkuji za slovo, pane předsedající, vážené bývalé kolegyně, vážení bývalí kolegové, dovolte mi, abych vás v krátkosti seznámil s poměrně širokou novelou školského zákona, která má, řekněme, asi 16 zásadních změn. Vás jistě potěší, že jsou tam 2 změny, které prosazoval v minulosti Senát. A bohužel se nám nepodařilo to protlačit Poslaneckou sněmovnou. Konkrétně se jedná o ředitele škod. Dobře si vzpomínáte, ti služebně starší z vás, kdy jsme chtěli, aby ředitelům bylo zaručeno, že když skončí 6leté období, tak že zůstanou na škole. Teď je to nastaveno tak, že po tom 6letém období by museli školu opustit. Proto my toto měníme. Měníme to z toho důvodu, aby mohli dále zůstat na škole jako učitelé, pokud neobhájí svoji pozici ředitele. Ale zároveň to také měníme z toho důvodu, když ředitelé neměli smlouvu na dobu neurčitou, měli velký problém například hypotéku si vzít, vzít si půjčku apod. To je první z těchto změn. Další poměrně rozsáhlá změna je § 16, který se takto říká zkráceně, jedná se o možnost vytvořit podmínky, aby děti se speciálními vzdělávacími potřebami mohly být co nejvíce v hlavním vzdělávacím proudu. O tom byla poměrně velká, široká diskuse, nejenom v Poslanecké sněmovně a na výborech, ale ještě předtím, protože se na tom podílela široká odborná veřejnost. Nám se podařilo najít určitý kompromis a konsensus, dokonce ten zmiňovaný odstaveček 5 jsme vypustili po jednání výboru školského, protože psychologové a psychiatři se prostě na něm neshodli. Cílem této změny je vytvořit podmínky, aby děti, které mají mentálně na hlavní vzdělávací proud, tak mohly být v tomto hlavním vzdělávacím proudu. Neznamená to na jedné straně bezhlavá inkluze, kdy zrušíme praktické a speciální školy. Praktické a speciální školy mají své místo v našem vzdělávacím systému. Myslím si, že dlouho budou mít. Patří tento segment mezi klíčové segmenty vzdělávací soustavy. Ale našim cílem samozřejmě je, aby se nám nestalo, že dítě, které je schopno být v hlavním vzdělávacím proudu, tak aby z něj bylo vyřazeno. Ta účinnost tohoto návrhu je s odkladem od 1. září 2016. Je to z jednoho prostého důvodu, je to otázka finančních prostředků. My teď v tuto chvíli dáváme na inkluzi 2 miliardy ročně a podle naší analýzy ne vždy tyto prostředky jsou efektivně vynaloženy. Takže první krok, který chceme udělat, aby tyto 2 miliardy byly vynaloženy efektivně. A poté bude následovat i další krok. Já bych chtěl, abychom dostali ještě navýšení finančních prostředků na asistenty do škol, protože nyní to funguje tak, že tyto prostředky sice máme, ale máme je formou programu, kdy asistent je v té samé situaci jako ředitel, kdy v podstatě má smlouvu třeba jenom na rok a neví, jestli na té škole zůstane, nebo ne, jestli ty prostředky dále budou, nebo nebudou. Naším cílem je, aby asistenti, resp. školy věděly, že budou mít finančních prostředky dlouhodobě, proto chceme udělat i změnu financování regionálního školství tak, aby škola věděla, jaké prostředky bude dlouhodobě na součinnost dostávat. Další změna, která se také toho týká, tak je otevření přípravných tříd základních škol pro všechny děti bez rozdílu. V současné době to bylo tak, že to bylo pouze pro děti ze sociálně vyloučených lokalit, ze sociálně vyloučených skupin, dělalo to mnohde velké problémy. Problémy například, že přípravnou třídu obec chtěla otevřít, ale vzhledem k tomu, že měli jenom 3 děti, které to splňovaly, tak to otevřít nemohli, nebo to naopak bylo příliš drahé. Proto obce i ředitelé škol přivítali tuto možnost, kdy oni si mohou rozhodnout, jestli rozšíří například kapacitu v předškolním zařízení typu mateřské školy, nebo využijí prázdné kapacity v základní škole a otevřou další třídu přípravné třídy. To je další významná změna. Na obě tyto změny, které se týkají v podstatě inkluze, reagujeme nejenom tím, že dáváme finanční prostředky, které má dávat stát, ale vytváříme i možnost pro obce, aby si mohly zažádat o finanční prostředky jak na ministerstvu školství, tak v Evropské unii. Je to ve dvou rovinách. První je fond na ministerstvu školství, který je na rozšíření kapacit mateřských a základních škol. A druhý fond, který bude spuštěn letos, a tato novela je velmi klíčová, protože je to jedna z kondicionalit, to znamená, jedna ze základních podmínek schválení této novely, abychom mohli čerpat prostředky z Evropské unie ve výši 93 miliard, a tyto prostředky jsou alokovány i v jednom z fondů, v IROPu, řádově 12 miliard korun, a ty jsou právě na rekonstrukce, rozšíření nejenom kapacit, ale i vytvoření třeba bezbariérových přístupů, protože v dnešní době je situace taková, že až 2/3 škol nemají vytvořený bezbariérový přístup. My tu novelu nastavujeme poměrně citlivě, to znamená tak, aby ne každá škola, ale aby v dostupnosti byla škola, minimálně jedna bezbariérová, aby prostě dítě, které je na vozíčku, ale má mentálně na to, aby bylo v hlavním proudu, tak aby v dojezdné vzdálenosti mohlo navštěvovat běžný proud, vzdělávací proud, a nemuselo být ve speciální škole. Další změna, která je poměrně zásadní, tak je jednotné zadávání závěrečných učňovských zkoušek. Ty budou fungovat tak, že prostě kominík, ať se vzdělává v kterémkoli kraji, tak bude mít jeden typ zkoušky; kuchař – jeden typ zkoušky. Neznamená to tedy tak, že by všichni měli jednu, ať je to kominík nebo kuchař, ale prostě stejný typ učebního oboru po celé republice bude mít stejnou zkoušku. Praktická samozřejmě budou tou formou dělaná na úrovni konkrétní školy. Dnes momentálně, protože to bylo děláno jinak, jak kritizovaná maturita, bylo to děláno postupně, spíše evolučně než revolučně, tak dnes se k tomu hlásí již asi 90 procent učňovských škol, takže to neměl být problém a masivně je to vítáno. Další bod, který už v minulosti schválil Senát, a vzhledem k pádu vlády to již dál neprošlo, to je zavedení těch státních zkoušek. Jestli si vzpomínáte, řada obchodech akademií… Z nějakého důvodu vypadl paragraf a pasáž, která se týkala státnic, psaní na klávesnici, těsnopisu, zpracování textu na počítač; využívají to především obchodní akademie nebo odborné školy, které připravují administrativní pracovníky, tak nemohli dělat v poslední době státnice na své škole. My to dáváme zpět do zákona. Je to v podstatě obdoba toho, co již Senát v minulosti schválil. Další změnou, která stojí jistě za zmínění, tak je tzv. zákaz prodávání potravin a propagace nezdravých potravin na českých školách. Je to z toho důvodu… Někdy zkráceně se tomu říká automaty, pro klid některých z vás, nejedná se o výherní automaty, jedná se o automaty, které se zabývají produkty, jako je pití, jídlo. My jsme si dělali průzkum, musím vám říci, že jsme z toho byli zděšeni, protože v těch automatech se z 82 procent prodávaly slazené nápoje, nechci jmenovat značky, ale typu vyloženě těch přeslazených, kde máte x kostek cukru v té jedné třetince. A argument některých ředitelů byl spíše argumentem dealerů těchto automatů, kteří říkali: No, když mi jim to nedáme tady, tak oni vlastně si za tu samou cenu koupí někde dvoulitrovku, mimo školu, a tím vlastně my jim šetříme zdraví, protože za tu samou cenu tady mají tu předraženou třetinku. Já si myslím, že škola by neměla vycházet takto vstříc. Stává se nám, že máme automaty, kde jsou například nápoje s vysokým obsahem kofeinu na první stupni základní školy. Máme dokonce v tom průzkumu, že přes 20 procent nabídky jsou smažené brambůrky a chipsy. A to má být jakoby alternativa svačiny. Proto my chceme ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví ne jít cestou Slovenska, kde zakazovali konkrétní produkty, ale my chceme pouze omezit prodej těch produktů, kde je vysoká míra škodlivosti. A je nám jedno, jestli to bude formou automatu, jestli to bude formou bufetu nebo školního stravování, formou jídelny. Mimochodem, když se zastavím u tohoto bodu, jedna významná nadnárodní společnost mě navštívila před projednáváním tohoto bodu v Poslanecké sněmovně. Já jsem cítil obavu, že spíše bude tlak, abychom to tam nedávali, a k mému překvapení paradoxně i tato nadnárodní společnost to podporuje a říká: Že oni se vůbec nezaměřují na děti pod 15 let a že jejich cílem je naopak, aby produkty, které se prodávaly např. na základní škole, tak aby byly vyvážené výživově, aby splňovaly tyto parametry. A že oni tento sortiment mají. Takže to k tomu jenom na okraj. Co se týká věci, která byla z toho vypuštěna v Poslanecké sněmovně, to je registr pedagogických pracovníků. Já to jenom zmíním, protože bych chtěl, aby tento registr byl součástí novely zákona o pedagogických pracovnících při zavádění kariérního řádu, protože to považuji za nezbytné. Vzhledem k tomu, že v Poslanecké sněmovně jeden z poslanců ten den začal říkat, že to stojí 100 milionů korun, a ono to v žádném případě tolik prostředků nestojí, je to 2 miliony, ale to už je spíš věc vedlejší. Naším cílem je snížit administrativu na školách, proto chceme ten registr zavádět. Tím se dostávám ke stanovisku i legislativy. My jsme to projednávali široce na školském výboru. Je tam několik pasáží, které stojí za to pročistit. My jsme na školském výboru nabídli vzhledem k tomu, že již běží další novela, která má jiné body, tak že v rámci této novely bychom v rámci legislativní čistoty pročistili ty body, které pročistit lze, že to nemá žádný dopad na implementaci tohoto zákona. A konkrétně u 2 věcí… My tam čekáme na jeden zákon, který putuje za námi, je z dílny ministerstva zdravotnictví. Pokud by sem nedoputoval čistě teoreticky, tak ta naše následná novela vyndá tu pasáž, která v podstatě reaguje na ten nový zákon. Co se týká toho registru, tak jsem to již zmiňoval, ta část, která tam v podstatě zůstala jako odkazem na registr a v podstatě v tuto chvíli tam nemá opodstatnění, tak jestli by takto slovutný Senát dovolil, tak bychom to pročistili tou druhou následnou novelou z toho důvodu, abychom nezdržovali tu kondicionalitu, která tady je u těch jiných klíčových bodů, abychom mohli vyjít i vstříc ředitelům škol u těch bodů, které jdou vyloženě do praxe. Takže, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za pozornost. Chtěl bych vás požádat o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A tento návrh zákona projednalo několik výborů. Jednak ÚPV, který nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 41/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Senátní tisk také projednal VUZP a také nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 41/4. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Eybert. Tiskem se zabýval i VZSP, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 41/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Milada Emmerová. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VVVK, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 41/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Berka, kterého nyní tedy žádám, aby vás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Berka:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Postoupený návrh novely školského zákona napravuje jednak řadu nedostatků současného znění zákona, dále přináší zásadní změnu v pojetí vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Já jsem chtěl udělat v té první části mé zpravodajské zprávy výčet těch důležitých změn a v té druhé části se podrobněji zabývat § 16, to znamená systémem podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Nicméně pan ministr mi značně ulehčil práci, protože o mnohých či důležitých změnách hovořil. Já bych jenom doplnil, že to, co já pokládám za důležité, je v § 8 – oprávnění ministerstev a ostatních organizačních složek státu zřizovat mateřské školy. Dále se nehovořilo o § 36, to je řešení situace těch obcí, na jejichž území nezasahuje školský obvod, žádné spádové školy. A pak tady nebylo řečeno ještě o § 165, kde tedy výkon státní správy týkající se všech škol bez ohledu na zřizovatele, tedy nově i škol soukromých a církevních. Tak to je nové. Dále je tam řada drobnějších úprav. To, co tedy pokládám ze za zcela zásadní změnu, je změna přístupu ve vzdělávání, to je podpora dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Dle zcela nově formulovaného § 16 předložené novely mají tito žáci se speciálními vzdělávacími potřebami právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou nebo školským zařízením. Většina z 9 navržených podpůrných opatření byla již součástí stávajícího zákona, to je nutno si uvědomit. Nově je zařazeno poskytování vzdělávání nebo školských služeb v prostorách stavebně a technicky upravených. To jsou ty bezbariérové přístupy. Novela § 16 již nedělí žáky podle druhů diagnózy, ale podle potřebné míry podpory, a to na stupně I. – V. podle organizační, pedagogické a finanční náročnosti. Klíčovou roli při stanovení podpůrných opatření bude mít poradenská pomoc školského poradenského zařízení, přičemž výsledkem bude zpráva a doporučení podpůrných opatření I. – V. stupně, které odpovídají speciálním vzdělávacím potřebám a možnostem dítěte, žáka a studenta. To je § 16a). Nově je zařazen § 16b) – revize, kdy dítě, žák, nebo student, nebo jejich zákonný zástupce, ale i škola nebo školské zařízení, mohou požádat právnickou osobu zřízenou a ověřenou ministerstvem o revizi, doporučení a zprávy školského poradenského zařízení. Konkrétní detaily aplikace podpůrných opatření se ukládají stanovit ministerstvu formou vyhlášky. Předložená novela školského zákona neruší dosavadní systém základních škol praktických a speciálních a ve zmíněném § 16 není striktně specifikováno, v jakém typu školy budou podpůrná opatření aplikovaná. Stejně jako v dosavadním platném znění je i v navržené novele možnost zřizovat školy nebo ve školách třídy, oddělení a studijní skupiny pro děti, žáky a studenty s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým a dalšími postiženími. Zařazení do takové třídy, studijní skupiny nebo oddělení je možné jen v případě, že by samotná vyjmenovaná podpůrná opatření nepostačovala k naplňování vzdělávacích možností a k uplatnění práva na vzdělávání. To podle mého názoru dává ředitelům i zřizovateli určitý prostor, aby se vyrovnali s těmito novými požadavky s ohledem na místní podmínky. Lze tedy učinit ten závěr, že navržená podpora žáků se speciálními vzdělávacími potřebami nevnáší do školského zákona revoluční změnu, protože řada nástrojů k podpoře byla již v minulosti využívána, je to však další významný krok k inkluzi a šanci na lepší naplňování rovných příležitostí žáků ve vzdělávání. Po určité době bude nutné účinnost navrhovaných změn vyhodnotit a případně navrhnout nezbytné korekce. Před vlastním projednáním této novely na výboru pro vzdělávání proběhla široká diskuse se zástupci neziskových organizací, přičemž naprostá většina zúčastněných podpořila pojetí podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami tak, jak jsou definovány v novele školského zákona. Ve stejném duchu proběhlo i vlastní jednání výboru. Nebyly předloženy žádné pozměňovací návrhy, takřka všechny námitky a připomínky našeho senátního legislativního odboru byly prodiskutovány s tím, že oprávněná výtka týkající se § 183 a), bod 8, která má přímou vazbu na Poslaneckou sněmovnou neschválený paragraf o registru pedagogických pracovníků, bude napravena tím, že registr bude zapracován do jiné zákonné normy. Pan ministr hovořil o tom, že to bude zapracováno do novely zákona o pedagogických pracovnících. Z výše uvedeného důvodu navrhuji schválit novelu školského zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Toť vše, celá má zpravodajská zpráva. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Miroslav Nenutil? Vidím, že si přeje vystoupit. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Členové ÚPV Senátu PČR vědomi si své touhy po správnost, úplnosti, komplexnosti navrhovaných zákonů na straně jedné a zároveň i v tom okamžiku, kdy byla materiál projednáván, nemožnosti nápravy legislativně technických nedostatků návrhu zákona, nakonec nepřijali žádné usnesení. Bylo to i po ujištění náměstka pana ministra pro legislativu o napravení těch legislativně technických nedopatření v nejbližší době. Tolik jenom na vysvětlenou, proč ÚPV nepřijal žádné usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP, pan senátor Pavel Eybert? Přeje si vystoupit. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Musím hodnotit kladně celou řadu ustanovení, které jsou v zákoně tak, jak k nám doputoval z Poslanecké sněmovny napsány. Řeší celou řadu problémů, které se objevily v minulém období od poslední novelizace. Já jen namátkou zmíním třeba tu spádovost škol, kterou tady přede mnou již zmiňoval jeden ze zpravodajů. Ano, máme některé obce, které nemají přiřčenu spádovou školu, a rodiče mají problém se zápisem dětí do školy. Je to zde řešeno na 2 roky, kdy tedy krajský úřad má určit, která ta škola bude onou spádovou školou. Je i celá řada dalších dobrých věcí, o kterých mluvil jak pan ministr, tak zpravodaj garančního výboru. Já zmíním ještě pár dalších, které tady třeba nebyly tak akcentovány. Je to třeba řešení důvod, proč uvolňovat některé z žáků z tělesné výchovy, což považuji za poměrně důležité. Je to i ve vazbě na ten zdravý životní styl, který tady zákon se snaží nějakým způsobem řešit. Nebyla zde zmíněna ještě třeba náhrada maturity českého jazyka jazykovým certifikátem. Když někdo složí jazykovou zkoušku patřičného stupně, tak je podle mého názoru tady zbytečné, aby dělal ještě maturitu nebo část maturity z českého jazyka, když to může nahradit tento certifikát. Nebylo zde řečeno, že jde o vládní návrh zákona projednávaný ve školském a sociálním výboru Poslanecké sněmovny, kde tedy byla řada pozměňovacích návrhů, z nichž jenom některé byly přijaty. Jako jeden z těch přijatých zmíním prodloužení lhůty pro zápis na vyšší odborné školy o měsíc, ale také možnost ředitele vystupovat jako mediátor mezi studentem a soukromou osobou při uzavírání smlouvy o stipendiu, ovšem je tam dovětek, pokud mu to zřizovatel dovolí, což je z některých krajských zastupitelů, radních pro školství, připomínáno jako poněkud nadbytečná kompetence. Co je tedy problém trošku, že se předpokládá vydání dalších 7 vyhlášek, nových vyhlášek, které svým způsobem již dost rozsáhlý a ne vždy úplně přehledný zákon jaksi rozšiřuje. Jsem si vědom toho, že ta rozsáhlost školského zákona je způsobena tím, že jsme shrnuli veškeré normy pro mateřské, základní, střední školství, umělecké školství, v podstatě do jedné normy. Nicméně ta přehlednost je v některých částech poměrně problematická. Jak už zde bylo řečeno, vypuštěním paragrafu, který měl zavést registr pedagogických pracovníků, došlo k tomu, že nebyly některé návazné části zákona, které se vázaly k tomuto ustanovení, ze zákona vyškrtnuty, a jsou tam tedy dnes absolutními, čili navíc. Máme tam problém ještě s jednou věcí, která už zde byla zmiňovaná, a to je ta otázka odkazu na § 92 d) zákona o ochraně veřejného zdraví. Již zde bylo řečeno, že tento zákon zatím neexistuje, je před druhým čtením, aspoň byl v té době, kdy jsem se o to zajímal, v Poslanecké sněmovně. Mám názor, že to není jaksi zrovna dobrá vizitka Senátu, pokud bude souhlasit s takovouto praxí, abychom tvorbu zákona měli odkázanou na zákon, který ještě neexistuje. Trošku problematickou je též účinnost zákona, která je dělená na tři termíny, kdy část vstoupí prvním dnem měsíce po vydání ve Sbírce, část k 1. 9. 2015, část k 1. 9. 2016, což také zákon dále znepřehledňuje. Z hlediska toho, jaké jsme tam viděli drobné nedostatky a i některé věcné záležitosti, padaly na výboru různé návrhy. První byl – návrh schválit. Ten výbor nepřijal. Dále byly předneseny pozměňovací návrhy, které též nebyly schváleny. Výbor se neusnesl na žádném usnesení. Mohu zde konstatovat pouze to, že byl proveden záznam z jednání výboru. Výbor mě určil zpravodajem a pověřil předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila, aby předložil tento záznam předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Tolik moje zpravodajská zpráva. Děkuji vám za pozornost. Dovolím si ještě vystoupit jako senátor. Díky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Táži se paní zpravodajky VZSP, zda si přeje vystoupit. Paní senátorka Milada Emmerová. Prosím, máte slovo.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážení přítomní, VZSP se tímto zákonem nebo novelou zákona zabýval v několika ohledech, které tady zdůraznil i pan ministr. Zabývali jsme se samozřejmě vzděláváním žáků se speciálními potřebami, kde akceptujeme a schvalujeme všechna navržená opatření. Význam vidíme v tom, že zákonem bude vlastně určeno anebo přiznáno, co takový človíček má zapotřebí, kterou pomůcku a má tedy na ni – podle zákona – nárok. Dále jsme se také zabývali tím, že PS neschválila registr pedagogických pracovníků, což se domníváme, že je ke škodě, neboť právě kariérní řád toto vyžaduje. Zvláště poté, co jsou určité požadavky na vzdělávání pedagogů a kontrola jejich plnění, tak to má jistě svůj význam. Předpokládám, tak jak i pan ministr řekl, že to bude znovu v další novele tohoto zákona. Také jsme se souhlasem akceptovali to, že pracovní poměr ředitelů veřejných škol bude upraven tak, že po šestiletém případném nepokračování ve funkci ředitele představuje to, že tento člověk bude nadále členem pedagogického sboru dané školy a nebude z titulu své předchozí funkce zcela vyřazen. Zabývali jsme se podrobně zákazem nezdravého jídla a pití ve školách. Plně to schvalujeme. To, že jsou tam některé potraviny, nápoje neslučitelné s dětským věkem, tak to je samozřejmě špatně. Pokud se to napraví, tak to bude určitá správná reklama toho, co by dítě mělo požívat. Také i s ohledem na obezitu, která, bohužel, i v dětském věku je velmi početná v našich podmínkách. Bude to určitý zdroj pro stravování, třeba mimo hlavní jídlo, a to si myslíme, že je velmi významné. To, že to zpracuje ministerstvo ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví, představuje určitou záruku, že tam budou správné přídavky anebo svačiny, jak bychom to nazvali. Rozhodně odstraňování automatů je sice možné, ale také je možné je dát do ředitelny, aby na ně měli nárok pouze dospělí, u kterých tento nápoj bývá zvykem popíjet po celý den. Dále jsme také kladně akceptovali, že budou zavedeny nulté ročníky. Nejen pro děti se sociálním znevýhodněním...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Požádal bych pana senátora Kratochvíle, aby si svůj mobil s řehtající melodií nosil u sebe, aby nám tady neřehtali koně... Sice jsme v "Konírně", ale přesto si myslím, že není příliš důstojné, aby se nám tady ozývaly zvuky ptáků a koní. Děkuji panu senátorovi, že zajistil vypnutí tohoto mobilu. Prosím, paní senátorko, pokračujte, omlouvám se.

Senátorka Milada Emmerová:  Mně to popravdě řečeno vylekalo, že je to nějaký poplach, ale dobře, nerozeznala jsem zcela ty zvuky, že jsou zvířecí... (Smích v Jednacím sále.) Abych tedy pokračovala. Uvítali jsme, že bude povinná předškolní docházka, tzv. nulté ročníky, protože to bude právě výrazným pokrokem v zařazování dětí buďto do praktických zvláštních škol anebo do školy většinové. To by byly asi hlavní body, kterými jsme se zabývali. Potom také mnohé z toho už bylo řečeno, že jsou tam některé chyby, které ovšem právník nazval, že jde o opravu chyb, spíše o vyčištění návrhu zákona nežli o nějaké věcné chyby. Náš výbor přijal usnesení, kdy doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a mě pověřil, abych toto tady přednesla.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Táži se, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh neregistruji. Proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Pavel Eybert. Vidím, že rozprava bude bohatá... Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Ještě jednou, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych vás chtěl upozornit na některé aspekty projednávaného zákona nazývaného školský zákon, které zde doposud nezazněly anebo nebyly řečeny s důrazem, který si zaslouží. Předem řeknu, že zákon je celkově dobře napsán. Správně řeší celou řadu problémů, které se vyskytly a objevily. Řešení si zasluhují. Za to je třeba ministerstvu školství i Poslanecké sněmovně poděkovat. O novelizačních bodech se zde již dostatečně hovořilo. Mě však mrzí, že pod dojmem chvatu nechceme některé vady na kráse, které zákon má, řešit. Drobné 2 – 3měsíční zpoždění ničemu neublíží, co se v zákoně řeší. Můžeme chyby zákona, ať už ze samotné vládní předlohy nebo ty, které vznikly v PS vcelku bezproblémově odstranit. Vždycky jsem si myslel, že druhou hlavní úlohou Senátu, po jeho ústavní roli, je dbát na čistotu zákonů z hlediska tvorby zákonných norem, odstraňování chyb, nepřesností a dbát na provázanost práva. Po jednání našeho výboru jsem však došel k závěru, že někteří z nás na tuto roli Senátu již rezignovali, a to mě docela mrzí. Mrzí mě, že na to rezignoval i pan náměstek Mlsna, který kdysi dělal šéfa Legislativní rady vlády; také myslím, ministra. I když chyby v zákoně nejdou všechny na vrub ministerstva, ale i PS, mrzí mě, že byly natolik bagatelizovány, že nebyla vůle ve výboru navrhnout jejich odstranění. Je to s podivem, když si uvědomíme, že pan Mlsna pracoval jako předseda Legislativní rady vlády. Teď k oněm chybám, které v zákonu jsou. Není důvod, aby mateřské školy zřizované různými ministerstvy měly různý režim pro uzavírání pojištění pro případ odpovědnosti za škodu, zdraví, život dětí i zaměstnanců. Lze to snadno spravit rozšířením o jeden odstavec v § 8. Přijetím pozměňovacího návrhu v PS vypadl odkaz na evropskou směrnici o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí. Myslí se tím těch, které nejsou v EU, za účelem výkonu zaměstnání s vysokou kvalifikací. A další odkaz se stal zmatečným. Jde sice "jen" o odkaz pod čarou, srozumitelnost zákona zde však zase utrpěla a náprava by byla též velmi jednoduchá. Je jenom potřeba uvést správné číslo, k čemu se poznámka váže. Poslanecká sněmovna vypustila z vládního návrhu ustanovení o registru pedagogických pracovníků. To už jsme zde slyšeli. Jenže už se nikdo nezabýval promítnutím tohoto pozměňovacího návrhu do celého textu zákona. A tak v něm zůstalo několik neaplikovatelných obsolentních ustanovení, které s registrem pedagogických pracovníků počítají. I zde by byla náprava velmi jednoduchá. Vypusťme tato neaplikovatelná ustanovení, ať je zákon méně zmatečný a přečíslujme odstavce. Jediný pozměňovací návrh, který věcně zasahuje do obsahu, který jsem podával na našem výboru, je vypuštění novely zákona o veřejném zdraví ze školského zákona. Jednak se tím vyhneme legislativnímu paskvilu, což je odkaz v tomto zákoně na dosud neexistující normu, resp. její ustanovení, které je teprve před schválením. Taková praxe by v Senátu při jeho existenci jako komory dbající na čistotu vzniku práva, rozhodně neměla být. Také není vhodné, abychom obsahem zákona porušovali hospodářskou soutěž tím, že ve školním bufetu zakážeme jisté potraviny prodávat, kdežto naproti v obchodě lze tyto potraviny koupit a celá řada dětí si je přinese z domova do školy. Zboží ve škole takto zakázané dostává pak určitou nálepku zakázaného ovoce, a to, jak je známo nejvíc chutná. Může to tedy mít opačný efekt, než je vůbec zamýšleno. I když má určovat ministerstvo zdravotnictví, co je a co není možné ve škole prodávat, máme svoji letitou zkušenost s tím, že náhled na celou řadu potravin se různí, a to nejen v čase, ale i osoby od osoby. Obávám se téhož, co se děje ve školních jídelnách po zavedení tzv. zdravé výživy. Jako zřizovatel škol a stravoven vím, že od té doby, co se v některých jídelnách na přání a nátlaku několika, opakuji, velmi málo několika jedinců, propaguje zdravá výživa a zavedla se tato jídla do jídelníčku, např. cizrna po italsku, zeleninový burger, pohanková kaše, kuskusový nákyp, kukuřičná kaše a další, byl efekt jednoznačný – objem vraceného jídla se více než ztrojnásobil, často celé obědy jsou vraceny bez toho, aby dítě vůbec něco teplého snědlo. Děti prostě neobědvají, jídlo vracejí. Tak nevím, co je lepší, jíst možná i méně zdravý oběd, nebo jít do obchodu a koupit si tam každý den, na co mám chuť, ať je to sebenezdravější, nehledíc na náklady, které to rodinám nese. A věřte, že vím, o čem mluvím. Než jsem přišel na radnici a sem do Senátu, tak jsem 17 let učil na základní škole a každý den v poledne jsem si odstál hodinu dozoru ve školní jídelně. Jakmile je uvedeno nějaké takové jídlo do jídelníčku a na tác dětem, podívají se na to, olíznou, vrátí to kompletně celé. Prostě sociální inženýrství ve školních bufetech nemůže přinést to, co se od něj očekává. Dle mého názoru do školy nepatří reklama, a to žádná reklama. Proto bych rád podal i v tomto smyslu pozměňovací návrh, který by ve školách jakoukoliv reklamu a propagaci některých jídel zakázal. Budeme-li zákon vracet do Poslanecké sněmovny, pak přestává být prakticky rozdíl mezi termínem účinnosti zákona, tedy prvním dnem měsíce po jeho vyhlášení ve Sbírce, což by přicházelo v úvahu asi tak koncem května nebo v červnu, podle projednání v Poslanecké sněmovně, a po podpisu prezidenta. A termín 1. 9. 2015 je již tak blízko, že to ztrácí smyslu. Proto v účinnosti zákona bych navrhl tyto dva termíny sloučit a pro ostatní pak ponechat jako termín nabytí účinnosti 1. 9. 2016, tak jak je to v návrhu došlém z PS. Tato úprava by též prospěla přehlednosti zákona, neboť dělená trojí účinnost, to je pro orientaci v zákoně docela nepřehledné. Závěrem jen připomenu, že nejen v našem výboru, ale též v ústavně-právním výboru, nebyl návrh zákona podpořen a z jednání výboru je jen záznam, nikoliv doporučení na schválení. Senát by skutečně neměl rezignovat na svoji funkci na odstraňování chyb a nepřesností v zákonech, zejména bychom neměli žádný časový tlak si nechat v tomto smyslu vnutit, zvláště není-li to nikde nezbytně nutné. Pak mám ještě jeden námět od krajského radního pro školství za Jihočeský kraj, a sice, tak jak jsem zde říkal, že ředitel může dělat mediátora mezi studentem a právnickou osobou při sjednávání příspěvku na výuku pouze se souhlasem zřizovatele. Zdá se mi to poněkud nadbytečné, ta kompetence není nijak dramatická a ředitelé škol mají kompetence k daleko důležitějším úkonům, např. při výběrových řízeních. Zrovna tak jako nadbytečné se mi jeví ustanovení zákona ohledně procesů výmazu střední školy z registru škol a školských zařízení, když výmaz lze provést pouze se souhlasem kraje v samosprávné působnosti. Existuje mechanismus, které obory školy, které nejsou naplňovány, kdy zanikají po třech letech ze zákona automaticky. Obor, v němž dosud žáci studují, je pak označen za dobíhající a není nutné žáky převádět na jinou školu. Děkuji vám za pozornost. A to, co jsem zde říkal, tak v intencích toho jsem připraven podat pozměňující návrhy, pro které je možné hlasovat jednotlivě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolím si zde říct tři záležitosti. Za prvé poděkování, za druhé legislativní připomínky a za třetí jedno docela důležité upozornění. K tomu prvnímu – a já to nebudu číst tak podrobně, jako kolega Eybert – chci říci, že tam byly zapracovány návrhy Senátu, které jsme zde podali. A to je poděkování, a chci říci, že kdyby tyto návrhy, které jsme zde podali, byly zapracovány a kdyby byly schváleny Poslaneckou sněmovnou, tak hlavní důvod pro přijetí tohoto mezikroku před něčím, co ministerstvo chystá, by nebylo zapotřebí. To je první poděkování. Druhá věc je, a to je i důvod, proč v ÚPV tato záležitost neprošla, je to, že legislativně to není dobře nachystáno. Dovolím si říct, že k těm připomínkám, které řekl kolega Eybert, mám zde připravené ještě další tři zcela věcné na vypuštění odstavců, které se staly nadbytečnými buď na základě návrhů v Poslanecké sněmovně, anebo na základě prvotního dokumentu. To znamená, že kdybych k tomu přidal tři své připomínky, tak je zde šest věcných připomínek od kolegy a nikoliv měnících smysl tohoto zákona, což nesvědčí o tom, že tento zákon je dobře napsaný. Za třetí. Tady jenom avizuji, že pokud se neshodneme na tom, že materiál schválíme, vystoupím ještě s pozměňovacím návrhem na doplnění pozměňovacího návrhu kolegy Eyberta. Třetí věc je upozornění pro ministerstvo. Bavili jsme se i o tom, jak velké náklady způsobí záležitosti, které se týkají asistentů na všech možných úrovních. A tady chci říci, že dávám dohromady úroveň státní, krajskou i obecní, a chci říci, že zde neumím přesně vyčíslit částku na navýšení těchto asistentů, která by byla nutná, ale zcela určitě můžeme říct, že stavební úpravy v ČR by činily, ať už by to byly náklady obcí, krajů anebo ministerstva, minimálně 2,5 mld. Kč, a při minimálních úpravách, které jsou nutné pro děti, které budou spadat pod inkluzi. Toto je důležité a dávám to jenom jako podnět, aby se tímto ministerstvo zabývalo, protože teď se ještě dá něco napravit, ale při definitivním schvalování zákona by z toho vyplynuly také zákonné požadavky na to, abychom tento zákon uvedli společně, teď myslím ministerstvo, kraje i obce, do života, tak jsou to poměrně velké nároky a je zapotřebí je pak uplatnit při žádosti ve státním rozpočtu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Předložený návrh, který projednáváme, je za deset let od jeho přijetí již 36. novelou zákona. Nyní zde tedy máme novelu, o níž ministr školství Marcel Chládek tvrdil při postoupení do PS, že vychází z podnětů z terénu, které byly dlouhodobě získávány a napravuje některé věci, které v minulosti byly nebo se ukázaly jako problémové. Původní vládní nebo ministerský návrh zákona byl ale v průběhu projednávání v PS pozměněn cca třemi desítkami pozměňovacích návrhů, které, až na jeden z nich, pan ministr akceptoval, takže je určitě přesvědčen o správnosti i této verze návrhu zákona. Školský zákon je často oprávněně kritizován pro svou obsáhlost, malou srozumitelnost a velké množství chaotických prováděcích vyhlášek. Obávám se, že předložená novela zákona ale tyto nedostatky vůbec neodstrańuje, ale naopak ještě je dále prohlubuje. Navíc naše senátní legislativa uvádí ve svém stanovisku celkem pět myslím velmi zásadních připomínek. S určitou mírou nadsázky tak lze konstatovat, že přijetí novely školského zákona v předložené podobě bychom přispěli dalším dílem k více než dvacetileté destrukci našeho kdysi tak kvalitního školství. Pakliže má být naše horní komora českého parlamentu skutečně strážcem ústavnosti, čistoty a preciznosti právního pořádku, měli bychom tedy vrátit tento návrh novely školského zákona Poslanecké sněmovně s příslušnými pozměňovacími návrhy v souladu se stanoviskem senátní legislativy, nebo je zamítnout. Přiznám se, že jsem původně přicházel s návrhem zamítnout tento návrh. Nicméně poté, když jsem slyšel vystoupení svých dvou předřečníků a máme na stole pozměňovací návrhy, tak neučiním a prosím jenom, abychom projednali tyto pozměňovací návrhy a návrh zákona vrátili Poslanecké sněmovně s přijatými pozměńovacími návrhy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A s přednostním právem o vystoupení se nyní hlásí paní místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, milé dámy, milí kolegové. V těchto dnech jsme vzpomněli významné výročí narození prezidenta Masaryka. Já si tak vždycky říkám, a nám politikům by to tak mělo přijít, jak by se asi dívali oni svým pohledem na naši současnost. A nezbývá mi při tomto zákoně říct, co by tomu asi řekl Jan Amos Komenský. Jako první se totiž zabýval edukací postižených ve svých dílech a nabádá tak ke změně v postojích k dětem, které bylo pro nějakou odlišnost nebo nedostatek výchovného či vzdělávacího procesu vylučováno. A až do 18. století byly děti řazeny, dle dobové terminologie, mezi hluchoněmé, zmrzačené, mravně narušené nebo nezhojitelně choré. Jak aktuální, viďte! Tyto přelomové myšlenky vlastně vydržely a kopírujeme je až do dnešních dnů. A v počátku 20. století, které bylo vyhlášeno stoletím dítěte, bylo jasné a někteří se za to drali a praktikovali to, když malý hloupý pomalý Jeník špatně čte, že si k němu sedne starší chytřejší Lojzík a bude to ku prospěchu obou. Začalo se dbát na vlastní právo, dětskou svéráznost, dětské hodnoty a v rámci možností vývoje dětí je připravovat na praktický život. Byla však dána snaha i učitelům dávat metodickou volnost, a jedno z hnutí, třeba za uměleckou výchovu, můžeme aplikovat při aplikaci dodnes. Dovolila jsem si tento historický exkurz, protože si myslím, že zákon, který dnes projednáváme, který nastavuje základní parametry předškolního, základního, středního, vyššího odborného vzdělávání, použila jsem pro ilustraci, protože jsme ve školství a máme Jana Amose Komenského, udělat takový příměr: Představme si školství jako vlak, který má dovézt naše děti do budoucnosti. Školský zákon je pomyslnou lokomotivou, která táhne přes 10 a půl tisíce vagonů, tedy škol, kterých se týká. Naše současná lokomotiva je v provozu v podstatě jedno desetiletí – to je současný zákon, který se tady vlastně snažíme nějakým způsobem opravit. Za těchto deset let jsme tuto lokomotivu už mnohokrát opravovali, jak bylo zmíněno, 35krát, současnou verzi a vylepšovali, až se z ní stal takový robustní a složitý stroj. Máme před sebou 36. opravu, a je to asi také dáno, a dáte mi jistě zapravdu, tím, že neustále v tomto směru měníme strojvedoucího, který řídí tuto lokomotivu, a ne každý s patřičným citem a umem. A tak neustále opravujeme, vylepšujeme. A je otázkou, jak to ještě dlouho bude trvat, než si uvědomíme, že vylepšujeme a opravujeme parní lokomotivu, s technologickým základem z předminulého století, zatímco ve světe okolo nás jsou běžné lokomotivy s elektrickým výkonem, ba i rychlovlaky, které my už asi v tomto směru, a jak hovoří i různé výsledky, srovnávací studie, tak naši žáci se bohužel propadají. Myslím si, že nám chybí dlouhodobý koncept a směřování našeho školství. A pan ministr, náš bývalý kolega, sám dobře ví, co všechno kr