Inkluze neboli společné vzdělávání patří v poslední době mezi nejvíce frekventovaná slova v českých médiích. Slyšíte je z rozhlasu i televize, čtete je v novinách, vidíte je ráno i večer. Jedná se o skutečný problém dneška, který jak už tomu v těchto případech bývá, značně rozděluje společnost.

Nerad bych ve svém krátkém pojednání zacházel do odborných podrobností dané problematiky. K tomu by měla sloužit spíše diskuze. Zamýšlím se zde spíše nad otázkou, proč dané téma tolik společnost rozděluje. Proč inkluzi někdo fanaticky brání a proč ji někdo kategoricky odmítá. Jak už tomu v takovýchto případech bývá, nejedná se o skutečné názory, ale spíše o názory zprostředkované. Troufám si říci, že samotná inkluze není ani problémem těch, kterých se nejvíce týká, tedy dětí, ale spíše všech okolo. Někde jsem četl, že malé děti nemají žádný problém s jinakostí. Vzpomínám si, že jak jsem byl malý, byly ve třídě jak děti chytré, tak i hloupé, byly tak i romské děti, apod. Upozorňuji, že tam samozřejmě nebyly děti postižené.

Dnešní společnost je ale převážně elitářská a myslí si, tedy rodiče, že jejich děti může takovéto prostředí poškodit. Nemyslím si, že by dnešní generace dospělých, která navíc vyrůstala v přeplněných třídách, byla hloupější než generace dnešních dětí absolvujících elitní osmileté gymnázium. V tom opravdu problém nevidím.

Celý problém vidím zjednodušeně v tom, že dnešní rodiče mají výhrady ke „společnému prostředí“ dětí. Nelíbí se jim to, že by jejich děti měly studovat s někým „podřadným.“ Dalším problémem pak jsou samotní vyučující. Mnoho z nich nemá chuť na to míti náročnější povolání. Jejich postoj sice chápu, ale opravdu by v dané věci nemělo jít primárně o ně, ale o děti, neřkuli celou společnost.

Závěrem chci pouze upozornit na to, že nejsem ani na jedné ze zmiňovaných stran barikády. Přijde mi pouze povrchní, že někdo nedokáže přiznat, co se mu na dané věci skutečně nelíbí. A jak už tomu tam bývá, vše co je rozporuplné, je velmi užitečné pro politický boj. Otázka inkluze se tedy stává spíše než odbornou debatou, diskuzí nad konzervativními a liberálními hodnotami, jde spíše o boj k získání voliče. Smutné na tom je, že konzervativní politici hájí liberální hodnoty a naopak. A jak už tomu tak bývá, pan prezident stojí vždy tam, kde z toho něco kouká. Problém je, že není indikátorem úspěchu, ale spíše ocáskem, který se otáčí za stávajícím vývojem. A to je velmi smutné.