Oslovili jsme pana Radka Sárköziho, prezidenta spolku Pedagogická komora, z.s. ve věci edávno proběhlé stávky a dalších problémů českého školství. Níže přinášíme jeho odpovědi.

Před několika dny skončila stávka učitelů organizovaná školskými odbory. Jak hodnotíte její průběh a především pak výsledky této stávky?

Překvapilo mě, že školské odbory neměly předem připravené všechny podklady ke stávce. Zveřejňovaly je postupně od pátku do středy, jak vznikaly. Způsobilo to zbytečný chaos a šíření různých fám, kvůli kterým pak někteří zaměstnanci nestávkovali. Především dopis pro rodiče byl zveřejněn velmi pozdě. Vedení ČMOS PŠ asi nepočítalo s tím, že situace vyeskaluje velmi rychle. Možná je to i proto, že naposledy stávkovaly v roce 2008. Ani v médiích nebyli odboráři moc přesvědčiví. Hlavní stávkový požadavek ohledně tarifní tabulky nemohl být splněn, protože vláda vychytrale schválila příslušnou novelu už v pondělí odpoledne v den vyhlášení oficiálního termínu stávky. Problémy školství se dostaly do médií, což donutilo politiky začít se školstvím více zabývat. Dokonce přišli s návrhy dodatečně navýšit rozpočet školství už pro rok 2020. To je myslím hlavní „výsledek“, který není až tak hmatatelný a konkrétní, ale je velmi důležitý. Na opačné straně stojí výsledek způsobený reakci ministra školství. Místo toho, aby využil stávkovou pohotovost a šel za ministryní financí a premiérem žádat o více peněz pro školství, slovně napadl stávkující a manipulativně označil stávku za „debakl“. Ztratil tím tak důvěru většiny zaměstnanců svého resortu. Podle mě by měl Robert Plaga sám odstoupit, nebo by ho měli premiér odvolat z funkce. Potřebujeme na tomto postu krizového manažera, protože školství je ve vážné krizi. Byrokrat, který všechny změny jen donekonečna odkládá, ho nezachrání.

Jak již bylo uvedeno, stávku organizovaly školské odbory a Vaše organizace je podpořila. Pokud byste tuto stávku organizovali Vy, co byste učinili jinak?

Pedagogická komora na rozdíl od jiných organizací odboráře jen nekritizovala. Nechtěli jsme, aby stávka skončila fiaskem, proto jsme ji nejen podpořili, ale aktivně jsme pomohli s její organizací a předáváním informací do škol i médiím. Přišli jsme i s vlastní pěticí stávkových požadavků. Vzhledem k nedostatku času jsme toho více udělat nemohli. Ale zachránili jsme, co se dalo. Viz například můj rozhovor v DVTV s Danielou Drtinovou nebo články našich členů a jejich vystoupení v médiích. Myslím si, že se mělo stávkovat mnohem dříve. Už když vláda odložila zvýšení platů učitelů ze září 2018 na leden 2019. Škoda, že tehdy vedení školských odborů zaváhalo a nepodpořilo požadavky Pedagogické komory. V jednom ze svých článků jsem identifikoval celkem deset konfliktů, kdy se mělo stávkovat (https://sarkozi.blog.idnes.cz).

Tuto otázku bychom ještě chtěli malinko rozvinout, zajímalo by nás, v čem se Vaše organizace vlastně liší od školských odborů? V mnoha článcích jste byli kritizováni právě za to, že se věnujete pouze stejným tématům jako již zmiňované odbory.

Působnost Pedagogické komory je mnohem širší, než je činnost odborů. Například lékaři mají svou profesní komoru, kde jsou všichni, a pak dvě samostatné odborové organizace, kde jsou jen někteří z nich. I jejich komora se vyjadřuje k platům a financím. Zároveň se ale zabývá mnoha dalšími odbornými věcmi. Pedagogická komora například provozuje přes třicet facebookových skupin pro jednotlivé vyučovací předměty, funkce a profese (https://www.pedagogicka-komora.cz/2019/01/nove-specializovane-skupiny-pedagogicke.html). Připomínkujeme legislativu. Jsme v pracovních skupinách MŠMT. Snažíme se postupně budovat profesní komunitu, vědomí sounáležitosti napříč pedagogickými profesemi a vzájemnou spolupráci. Jde to sice pomalu a ztěžka, ale jiná cesta není, pokud máme postupně prosadit pozitivní změny ve vzdělávání. Díky stávce jsme začali komunikovat i s vedením školských odborů. Věřím, že postupně najdeme, v čem lze spolupracovat. Náš vliv je již nyní značný. Podařilo se nám zabránit řadě změn, které by měly negativní dopady. Například snaze MŠMT zvýšit míru přímé pedagogické činnosti zástupcům ředitele nebo nesmyslnému návrhu na plošné obědy zdarma. Zabránili jsme přijetí kariérního řádu, který by znamenal spoustu administrativy navíc. Aktuálně se snažíme, aby nebyla přijata novela zákona o pedagogických pracovnících, protože jde o naprostý právní paskvil.

Přes veškerou snahu se nakonec Vaše požadavky nepodařilo prosadit. Stejně tak u vlády, tak i v Poslanecké sněmovně. Budete se ještě pro letošní rok snažit něco prosadit anebo se již budete soustředit na rok příští?

Pedagogická komora uspořádala v létě anketu, kde bylo uvedeno několik požadavků. Všechny byly přijaty kladně. Jeden byl již dokonce částečně splněn – odvolání politického náměstka Petra Pavlíka z funkce. A do konce roku by měl svou funkci opustit i náměstek Václav Pícl, takže bude splněn celý tento požadavek. Další požadavky jako 5 % HDP pro vzdělávání, odborná revize inkluze nebo snížení vlivu lobbistických neziskovek typu Eduin, ČOSIV či OSF Praha na změny ve školství jsou už během na delší trať. Ale rozhodně se budeme snažit postupně prosadit vše, co máme v Otevřeném dopise politikům za záchranu českého školství, který podepsalo skoro 4 000 signatářů. Do konce tohoto roku se asi nic zásadního nestihne. Aktuálně kontaktujeme a obcházíme poslance a snažíme se je přesvědčit, aby navýšili finance pro rok 2020 na ONIV, příplatky pro třídní učitele nebo na odměny. Podrobnosti naleznete v našem Otevřeném dopise poslancům, ve kterém upozorňujeme na zásadní problém, že MŠMT hodlá seškrtat výdaje na inkluzi o 1,8 miliardy korun a plánuje propustit 3 300 lidí, z toho 2 600 asistentů pedagoga (https://www.pedagogicka-komora.cz/2019/11/pedagogicka-komora-zada-poslance-o.html).

Jaké jiné priority než je otázka platová Vás tuto chvíli nejvíce tíží? Budete se tyto problémy snažit řešit, případně jak?

Většinu kolegů nejvíce trápí současné nastavení společného vzdělávání. Podařilo se nám přes účast v pracovní skupině MŠMT prosadit několik změn v inkluzivní vyhlášce. Například vypuštění odstavce, že žáci se speciálními vzdělávacími potřebami navštěvují přednostně běžné školy, nebo naopak rozšíření, které umožnění fungování „vícedruhových“ speciálních škol pro žáky s různými druhy postižení. „Vícedruhové“ speciální třídy se nám bohužel prosadit nepodařilo. Už tak byly tlaky proti přijetí této novely, která bude účinná od 1. ledna 2020, značné. Viz stížnosti neziskovek adresované Radě Evropy. Protože MŠMT chystá novelu školského zákona ohledně inkluze, chceme se v příštím roce aktivně zapojit do jeho změn. Intenzivně se věnujeme zlepšování podmínek v mateřských školách. Po vypuštění garance míst pro všechny dvouleté děti v MŠ ze školského zákona, kterou se nám podařilo prosadit, usilujeme o další změny v legislativě v oblasti předškolního vzdělávání. Viz otevřený dopis ředitelek samostatných mateřských škol premiérovi, který organizovala Pedagogická komora. Původně ho podepsalo více než 500 ředitelek MŠ, stále se ale přidávají další signatáři. Už jich je kolem tisícovky. Rovněž jsme se zapojili do příprav Strategie vzdělávání do roku 2030+. Nechceme honit příliš mnoho zajíců najednou. Pokud ale vyvstane nějaký aktuální problém, určitě se jím budeme zabývat.

Blíží se okamžik nástupu reformy financování škol. Myslíte si, že vše proběhne bez problémů?

Problémy jsou už teď a bude to horší. Pedagogické komoře se podařilo k září 2019 prosadit přeřazení velké části ředitelek samostatných MŠ do vyšších platových tříd.  Totéž i u dalších ředitelů, učitelek nebo vychovatelek školních družin. Díky tomu dostanou školy od ledna 2020 více peněz na tarifní část jejich platů. Myslím si, že naděje, které někteří vkládají do PHmax a celé reformy financování, zůstanou nenaplněny. Řada škol na tom bude nově hůře – především kvalitní plné školy, o které je zájem. Nový systém kvalitu trestá, což je jeho zásadní nedostatek. Původně byla reforma o rok odložena, protože na ni v rozpočtu chybělo 11 miliard korun a nebyla ani řádně připravena. Ty peníze tam ale nejsou ani na rok 2020 a ředitelé škol stále nevědí, jaká bude výše ONIV nebo kolik dostanou na odměny pro zaměstnance. Reforma zabetonuje současný stav a bude skoro nereálné zajistit například finance na překrývání učitelek v mateřských školách, pokud se to škole nepodařilo už letos v září. Netuším, kde škola vezme peníze na to, aby mohla přeřadit zaměstnance v průběhu roku z 8. do 9. platové třídy. I nový systém je závislý na počtu žáků/dětí, takže pověstný kritizovaný „hon za žákem“ nepřestane. A to hlavně proto, že nepedagogičtí zaměstnanci budou nadále financování přes normativ, který je vázán na počet žáků/dětí.

Častým a Vámi značně kritizovaným tématem je oblast inkluze ve školách. Co byste ve stávajícím systému chtěli změnit?

Změnit by se mělo prakticky vše, protože současný systém je zcela nefunkční. Pedagogická komora preferuje vznik speciálních tříd při běžných školách, kde bude speciální pedagog vyučovat žáky s náročnějšími diagnózami v méně početné třídě. Dříve existovaly vyrovnávací třídy, ty by se měly (raději pod jiným názvem) obnovit. Byly by určeny obecně pro žáky ohrožené školním neúspěchem, kteří ale nemají žádnou závažnou diagnózu. Opět by šlo o méně početnou třídu, kterou by žák navštěvoval pouze dočasně. Potřebovali bychom samostatné třídy pro cizince, kde by se nejprve naučili základy češtiny a až pak by přešli do běžných tříd. Financování přes podpůrná opatření nedává smysl. Škola by měla mít své asistenty pedagoga, speciální pedagogy nebo školní psychology jako kmenové zaměstnance zaměstnané na dobu neurčitou a na plný úvazek. Lepší by bylo, kdyby školy dostávaly peníze navíc na základě konkrétní diagnózy žáka, tedy navýšený normativ na žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. Tak to bylo už za První republiky, kdy měli učitelé nárok na zvláštní příplatek, pokud měli ve třídě více těchto žáků. Například ohledně romských žáků tohle platilo ještě pře rokem 1989. Nyní nemají navíc nic. Na Slovensku může škola žáka se speciálními vzdělávacími potřebami odmítnout, pokud nemá k jeho výuce zajištěny potřebné podmínky. Slovenská legislativa je obecně mnohem lepší než česká. Například tam mají učitelé zajištěn samostatný příplatek za třídnictví nebo je tam zajištěn výrazně nižší počet dětí ve třídách MŠ i na prvním stupni ZŠ.

Pokud se budeme pohybovat v oblasti makroekonomické. Současná vláda se chválí tím, že resort školství je jeho prioritou a nárůst prostředků do resortu školství je doposud největší v historii. Souhlasíte s tímto vyjádřením? Jak se na kroky současné vlády díváte Vy?

V absolutních číslech je to samozřejmě pravda, ale to platí pro každý rok – vždy jde na školství, důchody, zdravotnictví apod. více peněz než loni, protože příjmy i výdaje státního rozpočtu nebo HDP rostou. Z hlediska relativního už je to horší. Stále nejsme ani na úrovni roku 2011, kdy šlo na školství 4,3 % hrubého domácího produktu. A průměr OECD 5,1 % HDP je pořád nedostižný. Stejně tak je v nedohlednu splnění slibu z roku 2003, že učitelé budou pobírat 130 % průměrné mzdy v ČR. Nepomohlo ani usnesení Poslanecké sněmovny, ani to, že Magistrát posílá pražským učitelům navíc 1 miliardu korun. Jsem rád, že další kraje ho chtějí následovat. Čeští učitelé pobírají pouze 61 % mzdy vysokoškolsky vzdělaného zaměstnance v Česku, což je poslední místo v EU i OECD. Dokud se tento poměr nezvýší alespoň na úroveň Polska, kde je to přes 80 %, budou učitelé dále odcházet ze školství a mladí se do škol nepohrnou. Nejvíce mi na této vládě i médiích vadí, že se neustále omílá částka 45 000 korun pro učitele, kterou nemají a většina ji mít nebude ani v roce 2022. V případě jiných profesí se platy neřeší, například přidání 10 % politikům od roku 2020 proběhlo v tichosti prakticky bez zájmu novinářů. Místo zavádění nových benefitů, jako jsou výsluhy nebo sabatikl, které by učitele ve školách udržely a přilákaly kvalifikované zaměstnance, kteří z nich odešli za lepšími podmínkami jinam, prosazuje ministr školství Robert Plaga, aby mohli učit nekvalifikovaní. Pokud bude tato novela přijata, bude to pro profesi učitele znamenat naprostou devalvaci.

Pokud byste měli možnost být správcem kapitoly školství ve státním rozpočtu, jaké změny byste učinili? Existuje vůbec prostor k dalším financím plynoucím do školství (ať už na úrovni resortu, ale i na úrovni celého rozpočtu)?

Nemá cenu přesouvat peníze uvnitř rozpočtu školství. Z jinak rozkrájeného koláče se více nenajíme. Česká republika má špatně nastavenou strukturu celého rozpočtu. Dáváme mnohem více na dopravu a energetiku, než je průměr EU. Na školství, což je nejdůležitější investice do budoucnosti – investice do budoucí generace, naopak šetříme. To se nám velmi vymstí. Negativní dopady pociťujeme vlastně už teď. Školství by pomohlo, kdyby finance z RUD na žáka/dítě byly „omašličkovány“ a zřizovatelé mateřských a základních škol by je nemohli používat na nové chodníky a podobné věci, ale museli by je poslat přímo do škol. Nedostatečně využíváme další zdroje z firem ve středním a hlavně vysokém školství. Velmi neefektivní je čerpání evropských dotací. Peníze z nestátních neziskových organizací, například Nadace České spořitelny, končí bohužel v neziskovkách typu Eduin a ČOSIV nebo nově v nadačním fondu Eduzměna, který podporuje opět činnost Eduinu a ČOSIV.

Závěrem ještě jedna otázka. Pokud byste měli zájem ještě cokoliv dodat či sdělit našim čtenářům, budeme velmi rádi za jakýkoliv Váš příspěvek.

Děkuji. Pedagogická komora připravila krátký dotazník, v němž se snažíme zjistit názory na proběhnuvší stávku, aby příští podobná akce byla lépe připravena. Budu rád za jeho vyplnění všemi školami (všechny položky jsou nepovinné): https://www.pedagogicka-komora.cz/2019/11/dotaznik-ke-stavce-prosime-o-vyplneni.htm